Odborníci varují, že příslušníkům generací Z a Alfa hrozí, v důsledku mnoha hodin strávených před displeji chytrých telefonů a obrazovkami tabletů sjížděním triviálního obsahu, mentální úpadek, označovaný jako „brain rot“ neboli hnití mozku.

Může mozek skutečně shnít už během života? A co po naší smrti?.

Do generace Alfa spadají mladí lidé, kteří se narodili po roce 2010 a vyrůstali již plně v doprovodu chytrých telefonů a dalších elektronických zařízení. Stejně jako předchozí generace Z jsou považováni za „digitální domorodce“.

Jsou to děti a dospívající, kteří se s informačními technologiemi setkávají prakticky od svého narození, často sledují sociální sítě a spolu s nimi i nejrůznější influencery. V roce 2024 vyhlásilo nakladatelství Oxford University Press slovem roku spojení „brain rot“ neboli hnití mozku, která podle odborníků příslušníkům těchto generací hrozí.

Jako „brain rot“ se označuje mentální úpadek v důsledku příliš dlouhého času stráveného v propastech digitálního světa vyhrazeného triviálnímu obsahu. Jsou to ty dlouhé hodiny, které mladí tráví nekonečným scrollováním na internetu, sjížděním videí s přihlouplým obsahem na YouTube či TikToku a sledováním oblíbených influencerů.

Podle odborníků se mladí lidé v důsledku toho stávají hloupějšími, schopnými méně o věcech přemýšlet, protože jim tato činnost neposkytuje dostatečnou intelektuální stimulaci.

Shnije mladým mozek zaživa?

Odborníkům, kteří se studiem mozku zabývají, se však termín „hnití mozku“ nelíbí, protože podle nich mozek zkrátka nemůže shnít, rozhodně ne během života. Dlouhý čas strávený nad triviálním obsahem nabízeným virtuálním světem tak u mladých může vést k bolestem hlavy, únavě očí i tomu, že jim zvuky z videí budou dlouho znít v hlavě, ale mozek jim rozhodně neshnije.

Nicméně na sociálních sítích si zejména mladí lidé, u kterých vývoj mozku ještě není zcela ukončen, snadno vybudují závislost, což není radno podceňovat!

Oproti tomu, po smrti se mozková tkáň rozkládá velice rychle. Zemřelému přestane bít srce a zastaví se průtok krve, a mozkové buňky tak přestanou být zásobované energií a kyslíkem, které potřebují ke svému fungování.

Začnou se proto pasivně rozpadat působením tělu vlastních enzymů. Na buněčné úrovni se tento proces nazývá autolýza. „Mozek je metabolicky nejaktivnějším orgánem v těle,“ vysvětluje Alexandra Morton-Haywardová, forenzní antropoložka z Oxfordské univerzity.

Zkapalnění během pouhých tří dnů

„Dvě procenta naší tělesné hmotnosti spotřebují 20 procent naší energie a buňky, které mají po smrti opravdu vysokou energetickou náročnost, když již není přísun energie, se velmi rychle stráví,“ dodává odbornice.

Během několika hodin či dnů, vlivem působení enzymů, které rozkládají buňky a bílkoviny, začne mozek ztrácet svůj tvar. Vlnité struktury, které mu dávají jeho typický vzhled, začnou ztrácet své tvary a rozpadnou se nejprve na pastu a poté na ještě lepkavější hmotu.

„Mozek obvykle zkapalní během prvních tří dnů po smrti,“ doplňuje Morton-Haywardová.

Zkázu pak dokonají nejrůznější bakterie a mikroorganismy, tak zvaní detritofágové, jež konzumují odumřelou tkáň. „Rozkládající se mozek je pro tyto tvory výhrou v loterii,“ myslí si Charlotte Kingová, forenzní archeoložka z univerzity v Otagu na Novém Zélandu.

Rozklad těla od mrtvoly po kostru trvá u různých lidí různě dlouho – někdy dny, jindy týdny či dokonce roky. Faktorů, které se na rychlosti rozkladu podílí, je mnoho, od léků užívaných během života až po klima, v němž k úmrtí došlo.

Bakteriím se bude lépe dařit v teplém klimatu, autolytické enzymy zase lépe fungují při tělesné teplotě. Rozdíly mohou vyrovnat některé moderní pohřební techniky.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 8/2025, které vyšlo 16. července 2025.

Zdroj: National Geographic