Aktuální měření ukazují, že naše planeta letos v červenci zažila kratší dny, než bývá obvyklé. Jde o součást dlouhodobého procesu, jehož příčinou je jak jádro Země, tak i změny klimatu..

Brzká ranní svítání a pozdní soumrak jsou s letními měsíci v našich zeměpisných šířkách neodmyslitelně spojeny. Ale při pohledu z vesmíru je současná realita trochu jiná. Planeta pod námi se točí totiž rychleji než obvykle a celý den se tím pádem zkracuje.

Tento týden vědci dokonce zaznamenali nejkratší dny letošního roku. Podle údajů Americké námořní observatoře a Mezinárodní služby pro rotaci Země a referenční systémy se například ve středu planeta otočila za čas o 1,34 milisekundy kratší než standardních 24 hodin.

Nejde o nic zcela výjimečného. V posledních letech se celkově zrychlila rotace Země, a průměrná délka dne se tak nepatrně zkracuje. Rychlejší rotace se očekává i v dalších týdnech, zejména během července a začátku srpna. Podobné výkyvy se přitom objevují čím dál častěji.

Za těmito změnami stojí množství různých vlivů, od pohybu zemského jádra, přes polohu Měsíce až po změny v atmosféře. „Je nesmírně obtížné rozplést, které faktory konkrétně přispívají,“ přiznává geofyzik Surendra Adhikari z NASA. Podle něj se na rychlosti rotace podílí i přemisťování hmoty v zemském plášti a kůře, stejně jako počasí a dlouhodobé klimatické výkyvy.

Jedno je jisté: pohyb Země není nikdy zcela rovnoměrný. V minulosti nastala období, kdy se dny prodlužovaly. Například v 70. a 90. letech 20. století se délka dne běžně pohybovala o více než dvě milisekundy nad hranicí 24 hodin. Nyní však zažíváme fázi opačnou.

Z dlouhodobého hlediska však převládá trend opačný a dny se ve skutečnosti pomalu, ale jistě prodlužují. Výzkumy ukazují, že před 70 miliony lety, v době, kdy po Zemi kráčel Tyrannosaurus rex, trval jeden den zhruba 23,5 hodiny a odborníci očekávají, že tento trend bude pokračovat.

Profesor Clark R. Wilson z Texaské univerzity vysvětluje, že za prodlužováním dne stojí především slapové síly, tedy gravitační vliv Měsíce. Ten způsobuje, že se zemské oceány hýbou, a tím se přeměňuje část rotační energie Země v teplo.

Výsledkem je postupné zpomalování rotace planety a současně vzdalování Měsíce tempem zhruba čtyři centimetry za rok.

Fyzikálně lze tento jev popsat jako zachování momentu hybnosti, kdy Měsíc získává více, Země méně, a dny se tak natahují. Ovšem tento proces je natolik pomalý, že ho nelze měřit v rámci lidských generací.

Přesto se v krátkodobém horizontu dějí i rychlé změny, které mohou jít i proti tomuto trendu.

Do hry totiž vstupuje nový hráč a to nikdo jiný než člověk. Podle studie, na níž se podílel i Adhikari, může zásadní roli sehrát klimatická změna.

Když tající ledovce přenesou hmotu vody z pólů směrem k rovníku, mění se tvar Země. Stává se plošší, podobně jako krasobruslař, který roztáhne ruce, aby se zpomalil. A to vede opět k delší rotaci. „Všechny tyto efekty se navzájem ovlivňují složitým způsobem,“ připomíná šéf oddělení rotace Země při Námořní observatoři Nick Stamatakos.

Jedno však víme jistě: tato sezóna přinesla několik velmi krátkých dnů. A i když je to jen v řádu milisekund, z astronomického hlediska to ukazuje, že naše planeta stále reaguje na řadu sil a podnětů, které ji přetvářejí.