Sršni asijští se stali nechtěnou součástí evropské krajiny a snižují počty užitečných opylovačů. Tento invazní druh pochází z jihovýchodní Asie, ale od prvního výskytu ve Francii v roce 2004 se přes veškerou snahu o vymýcení postupně šíří dál. Zatím mu v tom podle odborníků nebrání ani žádný přirozený nepřítel.

V polovině dubna začínají ze zimovišť vylétat královny, které zakládají nová hnízda. Právě toto období je zásadní pro monitoring a případný zásah. Lidé by se však neměli pokoušet likvidovat hnízda sami, ale včas nahlásit jejich výskyt.

Sršni asijští (Vespa velutina) se na náš kontinent dostali skrze globální dopravu. Do České republiky dorazili v roce 2023, kdy bylo hnízdo poprvé zaznamenáno v Plzni. Následující záchyty, například na Opavsku v srpnu 2024, ukazují, že jejich expanze pokračuje.

Coby invazivní druh napadá a likviduje včelstva i další hmyz. Hnízda si buduje v korunách stromů, na domech, v křoví, budkách, kůlnách, v zemi aj. V této souvislosti se často mluví o možnostech biologické ochrany – tedy o přirozených nepřátelích, kteří by mohli pomoci populaci invazivního sršně omezit.

Podle Ing. Kamila Holého, Ph.D. z týmu integrované ochrany zemědělských plodin proti škůdcům v CARC (Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i.) ale zatím není důvod k optimismu. „V původní vlasti sršně asijského sice byly popsány některé parazitické druhy, ale jejich účinnost je velmi nízká.

Žádný z nich není vhodný pro zavedení v Evropě. Například lištníci z čeledi Trigonalidae parazitují v larvách sršňů a vos. Jejich vývoj je ale komplikovaný, a navíc hrozí riziko negativního dopadu na naše původní druhy hmyzu.

Takové zavlečení cizího druhu by mohlo napáchat více škody než užitku,“ konstatoval.

Evropská fauna zatím jen pozoruje

Evropská fauna sice začíná reagovat, ale zatím spíše sporadicky. Ve Francii byla v těle královen nalezena larva dvoukřídlého hmyzu – očnatky Conops vesicularis. Ta hostitelku postupně zevnitř zahubí, což vede k úhynu královny a následnému zániku celého hnízda.

Podle entomologa Holého se tak ale děje pouze v časném stádiu vývoje kolonie. „Královna je zranitelná jen krátce po založení hnízda, kdy ještě sama shání potravu. Jakmile se líhnou dělnice, zůstává uvnitř hnízda, a tím se vyhýbá kontaktu s parazitoidem,“ upozornil.

Dalším kandidátem na přirozeného nepřítele je lumek Sphecophaga vesparum, který v Evropě parazituje kukly vos a sršňů, včetně sršně obecného (Vespa crabro). Předpokládá se, že by se mohl adaptovat i na sršně asijského, ale zatím nebyly potvrzeny žádné přímé důkazy.

Ostatní parazitoidi, jako jsou například chalcidky rodu Elasmus, se specializují na vosíky a jejich využití proti sršňům je nepravděpodobné.

Bez silných přirozených nepřátel musíme jednat sami

Spoléhat se na „přírodní rovnováhu“ se v tomto případě tedy nevyplatí. Sršeň asijský se zřejmě stane běžnou součástí naší přírody – podobně jako kdysi mandelinka bramborová – a jeho regulace bude záviset především na lidské aktivitě.

„Nejúčinnější zůstává monitoring a likvidace hnízd co nejdříve po jejich založení. Ideální je zachytit královny ještě před založením hnízda – pomocí speciálních lapáků a pastí či sledováním letu dělnic zpět do hnízda.“ .

Byly sestrojeny desítky různých modifikací pastí a otestovány stovky potravních lákadel. Například v Regionálním Technologickém Institutu plzeňské strojní fakulty vyvinuli a vyrobili plastovou past na sršně asijského, do které se umístí sladká šťáva, bílé víno či pivo.

Návnada se zakryje, aby se předešlo trýznivému topení hmyzu. Sršni se dostanou dovnitř pasti, ale na rozdíl od drobnějšího hmyzu už ne ven. V loňském roce jich desítky byly rozmístěny kolem dálnice D5.

Nezasahujte sami

Odborníci opět s jarem oslovují veřejnost, aby vypomohla s monitoringem výskytu nezvaného hosta a včasným záchytem kolonie. Od sršně obecného se ten asijský liší tmavším tělem a žlutě zbarvenými konci končetin.

Lidé by však hnízda neměli sami likvidovat a vyhýbat by se měli i blízkému kontaktu.

„Jed sršně asijského není výrazně silnější než u sršně obecného, avšak kvůli větším koloniím a častějším hnízdům v blízkosti lidských obydlí může představovat vyšší riziko. Asijský druh není ani přirozeně agresivnější, ale je více teritoriální a útočí při pocitu ohrožení hnízda.

Pro zdravého člověka není bodnutí většinou nebezpečné, alergici však mohou být ohroženi stejně jako u jiných druhů,“ upozornil Kamil Holý.

A co by tedy člověk měl udělat, když spatří sršně asijského, případně rovnou hnízdo? Důležité je zaznamenat přesnou polohu hnízda nebo sršně, vyfotit a zaslat upozornění přes aplikaci pro mobilní telefony s názvem Nahlaš sršeň nebo na email invaznidruhy@aopk.gov.cz.

Anebo na další kontaktní weby, kde odborníci ze zaslané fotografie potvrdí správnost určení druhu. „Sršni asijští jsou zbarvením i velikostí podobní dalším neškodným nebo dokonce vzácným druhům hmyzu, které může necvičené oko snadno zaměnit.

Při potvrzení přítomnosti invazního sršně vás příslušní pracovníci kontaktují a zajistí odbornou likvidaci hnízda i monitoring okolí, zda není na lokalitě více hnízd,“ uzavírá entomolog Holý.

Sršeň asijský (Vespa velutina)

Původ: Jihovýchodní Asie

První výskyt v Evropě: 2004, východně od francouzského Bordeaux

Výskyt v Česku: První potvrzený nález v roce 2023, Plzeň.

Poslední zaznamenaný záchyt: srpen 2024, Opavsko.

Rychlost šíření: ≈ 100 km za rok přirozeně, více s pomocí lidské dopravy

Doporučení odborníků:

• Včasná detekce a likvidace hnízd

• Spolupráce veřejnosti na monitoringu

• Nevyužívat neselektivní pasti, které škodí i jiným druhům