Světu začíná docházet pitná voda. Jejím nedostatkem trpí asi čtvrtina lidí na planetě, do konce roku 2050 jich přibude další miliarda. V průběhu 20. století přitom množství vody využívané lidmi rostlo dvojnásobným tempem oproti růstu populace..

Voda, především její nedostatek, se může stát a do budoucna zřejmě i stane zdrojem konfliktu. Peter Gleick, šéf Pacific Institute, sídlícího v Oaklandu, který strávil dekády studiem souvislostí mezi nedostatkem vody, konflikty a migrací, věří, že boje o vodu jsou na vzestupu.

Říká k tomu: „Až na velmi vzácné výjimky nikdo doslova neumírá žízní, ale stále více lidí umírá kvůli kontaminované vodě nebo konfliktům kvůli přístupu k ní.“ Jeho týmu se přitom podařilo odhalit 925 vodních konfliktů, malých i velkých, sahajících až do dob babylonského krále Chammurapiho (1792–1750 př. n.l.).

Americký expert na vodu Charles Iceland z World Resources Institute dělí spotřebu vody do tří hlavních kategorií. Zavlažování zabírá asi 70 % veškeré spotřeby pitné vody na Zemi, dalších 20 % jí spotřebuje průmysl a výroba.

Domácnosti se na celkové spotřebě vody podílí zhruba 10 %. Podle Gleicka proto není překvapivé, že většina konfliktů týkajících se vody souvisí se zemědělstvím. V mnoha rozvojových zemích pracuje v zemědělství jedna až dvě třetiny obyvatelstva.

Nedostatek vody na zavlažování v nich může ovlivnit živobytí a práci mnoha lidí.

Čí je voda v řece?

Účinek dvojího vodního stresu a změny klimatu je zřejmě nejpatrnější v širším povodí řek Eufrat a Tigris, které zahrnuje Turecko, Sýrii, Irák a západní Írán. V této oblasti dochází, podle satelitních snímků, k rychlejším ztrátám podzemních vod než kdekoliv jinde na světě.

Tím, jak si země v povodí těchto řek snaží zoufale zajistit zásoby vody, negativně ovlivňují své sousedy. Například během června 2019 zachvátila tuto oblast vlna veder, při které teploty dosahovaly až k 50 °C. Turecko se proto rozhodlo začít napouštět přehradu Ilisu u pramene řeky Tigris. Její napouštění však významně ovlivňuje tok vody do Sýrie, Iráku i Iránu.

Vodní konflikt bublá i v Africe. Aby zvládla zhoršující se sucho, přistoupila Etiopie, která leží výše na řece Nil než Egypt, k budování přehrady. Egypťané v ní však vidí spíše začátek svého konce. Velká etiopská renesanční přehrada, největší v Africe, tak vzbuzuje politické napěti mezi těmito dvěma zeměmi.

Ačkoliv se egyptská vláda snaží o podporu budování nových odsolovacích závodů v zemi i výstavbu největší světové čističky odpadních vod, většina těchto projektů má být dokončena až po roce 2030, takže situace s vodou se v zemi neustále zhoršuje a bez zásahu zvenčí zřejmě řešení nedojde.

Nástroj k predikci „válek o vodu“

Na světě stále hoří řada menších i větších konfliktů o vodu a je obtížné posoudit, u kterých hrozí nebezpečná eskalace, protože na to má vliv hned celá řada faktorů a vzájemný vliv mezi nimi nemusí být vždy na první pohled patrný.

Proto Charles Iceland vyvinul ve spolupráci s institucí Water, Peace and Security (WPS), financovanou nizozemskou vládou, jejíž součástí je šest amerických a evropských neziskových organizací, včetně Pacific Institute nebo Worlds Resources Institute, nástroj k predikci těchto „válek o vodu“.

Tento globální nástroj včasného varování využívá strojové učení k předpovídání konfliktů o vodu dříve, než k nim dojde. Kombinuje přitom údaje o úrodě a neúrodě, hustotě obyvatelstva, bohatství, zemědělské produkci, míře korupce, suchu a záplavách a další zdroje dat, aby byl schopen poskytnout varování před hrozícím konfliktem.

V současné době pracuje s asi 2 000 potenciálními konfliktními hotspoty, přesnost jeho fungování se odhaduje na 86 %.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 6/2024, které vyšlo 16. května.