Ve středověku byla lepra neboli malomocenství obávanou nemocí, do Evropy byla zavlečena v době křižáckých válek. Dlouho na ni neexistoval lék, nemocní proto byli shromažďování v leprosáriích, aby se zabránilo šíření nemoci.

Nejnovější výzkum ukazuje, že lepru, která byla považována za výhradně lidskou nemoc, ve středověku zřejmě pomáhaly šířit veverky!.

Lepra je infekční onemocnění, které způsobuje bakterie Mycobacterium leprae, jež napadá periferní nervy, kůži a sliznice těla. Původce nákazy objevil roku 1869 norský mikrobiolog Gerhard Armauer Hansen, proto se lepře někdy říká také Hansenova nemoc.

Nejstarší zmínka o této nemoci pochází z roku 1500 př. n. l., nicméně nejstarší tělesné pozůstatky vykazující jasné známky tohoto onemocnění se datují už do 4. tisíciletí př. n. l.

Leprou je možné se nakazit i dnes, ročně se vyskytne asi 200 000 nových případů, zejména v Latinské Americe, střední Africe a na Madagaskaru či v jihovýchodní Asii, případně na Havajských ostrovech. Čas od času se případ lepry objeví i na jihu Evropy, například ve Španělsku, či v Rumunsku.

Onemocnění často probíhá bez příznaků, pro přenos nákazy je pak nutný dlouhodobý blízký kontakt s nemocným.

Lepra nebyla výhradně lidskou nemocí

Za určitých okolností se však může rozvinout destruktivní forma lepry, která napadá ve velkém Schwanovy buňky a makrofágy v periferní nervové soustavě. Ničí imunitní systém a způsobuje znetvoření na končetinách a obličeji.

Tomu se přezdívá „lví obličej“. V současnosti je lepra léčena antibiotiky, léčba však trvá několik měsíců a v některých případech dokonce i několik let. Mezi přenašeče nemoci patří i divoká zvířata, jako je pásovec devítipásý, nejnovější studie odhalila, že ve středověké Anglii byly jejími přenašeči i veverky.

I některé dnešní veverky ve Spojeném království mají lepru, ovšem nikdy nebyl hlášen případ přenosu na člověka. Odborníci z University of Leicester a Univerzity v Basileji se na základě toho rozhodli prostudovat 25 lidských a 12 veverčích vzorků z města Winchester, v němž se ve středověku nacházelo leprosárium, stejně jako mnoho kožešníků, kteří zpracovávali zvířecí kožešiny, včetně veverčích.

Jejich kožešina se používala na jemnou podšívku, někteří bohatí měšťané, zejména ženy, veverky chovali jako domácí mazlíčky.

Veverky a lidé sdíleli stejný kmen bakterií

Zkoumané lidské ostatky pocházely z winchesterského leprosária, veverčí ostatky z nedaleké jámy využívané kožešníky ke zbavení se zbytků. Všechny studované kosti obsahovaly blízce příbuzné kmeny bakterií, které způsobují lepru.

„Nález lepry u moderních veverek byl překvapivý, o to neuvěřitelnější bylo, že jsme ji našli i u veverčích ostatků ze středověku,“ říká k tomu spoluautorka studie Sarah Inskipová z University of Leicester.

A dodává: „Je to opravdu v rozporu s příběhem, že to byla specificky lidská nemoc.“.

Není jasné, zda ve středověku došlo k přenosu lepry z lidí na veverky či opačně. Nicméně sdílený kmen naznačuje, že ve středověku tyto bakterie cirkulovaly mezi lidmi a zvířaty způsoben, který nebyl dříve zjištěn.

„Historie malomocenství je mnohem složitější, než se dříve myslelo,“ komentuje zjištění hlavní autorka studie, profesorka Verena Schünemann z Univerzity v Basileji ve Švýcarsku. „Nebylo zvažováno, jakou roli mohla hrát zvířata při přenosu a šíření této nemoci v minulosti, a jako takové je naše chápání historie malomocenství neúplně, dokud se nezohlední i tito zvířecí hostitelé.“.