Někteří lidé používají chatboty s umělou inteligencí k vytváření avatarů svých zesnulých blízkých. Pro někoho je to zdroj útěchy, ale jiné z toho tak trochu jímá hrůza…
Doktorka Stephenie Lucas Oneyová nedávno oslavila pětasedmdesáté narozeniny. Její otec, bývalý policista a soudce, je už na věčnosti, ale ona s ním stále hovoří. Nikoli však jen v myšlenkách nebo skrze nějaké okultní seance, ale pomocí umělé inteligence.
Paní Stephanie poslouchá odpovědi namluvené otcovým hlasem na svém telefonu prostřednictvím aplikace HereAfter AI, která generuje otcovy odpovědi na základě hodin rozhovorů, jež s ním vedla před jeho smrtí v květnu 2022.
Někteří lidé se obracejí k technologii umělé inteligence jako ke způsobu, jak komunikovat s mrtvými, ale její použití jako součásti procesu truchlení vyvolává etické otázky a mnohé lidi, kteří s ní experimentovali, zanechává v nejistotě.
Umělá inteligence HereAfter byla představena v roce 2019, dva roky po debutu aplikace StoryFile, která vytváří interaktivní videa, v nichž se zdá, že subjekty při odpovídání na otázky navazují oční kontakt, dýchají a mrkají.
Přitažlivost takových aplikací nepřekvapuje Marka Sampla, profesora digitálních studií na Davidson College, který vyučuje kurz nazvaný Smrt v digitálním věku. „Kdykoli se objeví nová technologie, vždycky se objeví touha využít ji ke kontaktu s mrtvými,“ řekl Sample, přičemž připomněl bláhový a nepřekvapivě neúspěšný pokus Thomase Edisona vynalézt „duchovní telefon“, který měl v jeho představách sloužit ke komunikaci se zesnulými.
Služba StoryFile nabízí několik verzí aplikace, přičemž ta nejjednodušší vyžaduje pouze notebook a webovou kameru. Jeden z jejích spoluautorů, Stephen Smith, ji nechal vyzkoušet svou matku Marinu Smithovou, pedagožku v oblasti holocaustu.
Možná to zní trochu strašidelně, ale její avatar vytvořený ve StoryFile odpovídal na otázky během jejího vlastního pohřbu v červenci loňského roku.
Podle StoryFile si profily vytvořilo asi 5000 lidí. Mezi nimi byl i herec Ed Asner, jehož profil byl vytvářen osm týdnů před jeho smrtí v roce 2021. Ten poté společnost odeslala jeho synovi Mattu Asnerovi, který později popsal své ohromení, když viděl, jak se na něj jeho otec dívá a odpovídá na otázky.
Mnoho lidí, kteří se s aplikací setkali, přiznává, že sledovat ji vyžaduje nemalou psychickou námahu. Podobné pocity nejsou neobvyklé. Produkty jako služba StoryFile nutí lidi čelit tomu, na co jsou zvyklí nemyslet:
smrtelnosti. „Lidé jsou hákliví na smrt a ztrátu,“ řekl spoluzakladatel společnosti HereAfter AI James Vlahos. „Jsou nuceni čelit realitě, kterou by se raději nezabývali.“.
HereAfter AI vyrostla z chatbota, kterého Vlahos sestrojil na základě komunikace se svým otcem před jeho smrtí v roce 2017. James Vlahos, specialista na konverzační umělou inteligenci a také novinář, napsal o této zkušenosti článek a brzy se mu začali ozývat lidé, kteří se ho ptali, zda by pro ně mohl vytvořit mamabota, manželkobota a tak podobně.
„Původně jsem na obchod nijak nemyslel,“ řekl Vlahos. „A pak to bylo jasné: tohle by měl být byznys.“.
Stejně jako v případě jiných inovací umělé inteligence vyvolávají chatboty vytvořené podle podoby zemřelého člověka etické otázky. V konečném důsledku jde o otázku souhlasu, říká Alex Connock, vedoucí pracovník Saïd Business School na Oxfordské univerzitě a autor knihy Mediální byznys a umělá inteligence.
„Stejně jako u všech etických linií v oblasti umělé inteligence půjde o souhlas,“ řekl. „Pokud jste to udělali vědomě a dobrovolně, myslím, že většinu etických problémů lze poměrně snadno překonat.“.
Dopady na živé jsou méně jasné. Psychiatr David Spiegel, působící na Stanfordské lékařské fakultě, řekl, že programy jako StoryFile a HereAfter AI by mohly lidem pomoci truchlit, podobně jako když si prohlížejí staré fotoalbum.
„Zásadní je udržet si realistický pohled na to, co zkoumáte – že nejde o to, že ten člověk stále žije a komunikuje s vámi,“ řekl, „ale že se vracíte k tomu, co po sobě zanechal.“.
