Byla to senzace, když v roce 2003 na indonéském ostrově Flores našli vědci kosterní pozůstatky asi metr vysokého humanoida. Právě kvůli výšce se mu začalo přezdívat hobit.

Kdo byli tito lidé ale zač? Trpěli záhadnou nemocí, v jejímž důsledku se zmenšili, jak si experti myslí? .

Oficiálně jde o člověka floreského (Homo floresiensis), mnohem více se však uchytilo pojmenování podle postav z díla Pán prstenů. Metr vysoký a pouhých 25 kilogramů vážící člověk byl srovnatelný s dnešním tříletým děckem.

„Měli mozek menší než většina šimpanzů, přesto používali oheň, vyráběli si složité kamenné nástroje a lovili obří krysy nebo trpasličí slony,“ přiblížil jeden z objevitelů těla, Michael Morwood z univerzity v Sydney.

Podle něj „hobiti“ nebyli primitivní, dokázali si sehnat a zpracovat potravu, uměli se i na vlastnoručně vyrobeném voru přepravit na ostrov. Na Flores připluli asi před milionem let a jejich přítomnost tehdy nejspíš velmi ovlivnila tamní faunu.

Právě v důsledku lovů zde vyhynul zmíněný trpasličí slon Stegodon sondaari, ale třeba i některé druhy želv.

Dosud neznámý člověk

Byla to tehdy náhoda. Australsko-indonéská skupina paleoantropologů a archeologů v září roku 2003 pátrala na ostrově po stopách migrace z Asie do Austrálie a tehdy v jeskyni Liang Bua experti učinili nález malé nekompletní kostry do té doby neznámého hominida.

Michael Moorwood tehdy přizval k bádání uznávaného australského paleoantropologa Petera Browna, jenž byl fascinován jedinečným úkazem. „Díval jsem se na čelist tak šest sekund, možná ještě méně, a věděl jsem bezpečně, že to není čelist pravěkého člověka Homo sapiens.

Věděl jsem, že mám před sebou ostatky člověka dosud neznámého druhu,“ svěřil se Brown.

Nový druh, nebo jen postižený?

Nálezem byl fascinován nejen Brown, ale i další vědci, a zaměřili se především na zkoumání lebky. Pro odborníky bylo totiž zásadní změřit objem mozkovny, a to starou dobrou metodou se semínky hořčice, kterými se vyplní mozkovna a následně se objem výplně změří.

Nebyla to žádná sláva. Zjištěný objem 400 mililitrů totiž naposledy korespondoval s australopitéky, jenž obývali Afriku již před 2,5 až 3 miliony lety. Tím pádem by člověk floreský ve svém vývoji značně zakrněl, takže logicky se mezi vědci rozhořel spor, jestli byl nalezený „hobit“ novým druhem člověka, nebo šlo spíš o osobu nějak postiženou.

Malý člověk, velká záhada

Dodnes vědcům vrtá hlavou, kde se na ostrově vzala drobná postava s miniaturní mozkovnou. Mohlo dojít k evolučnímu zakrnění? Teoreticky ano, protože zrovna při dlouhodobém pobytu na ostrově může dojít ke zmenšení figury.

Drobnější fyzické dispozice jsou pro tvora spíš výhodou. Když se domnělý „hobit“ prodíral džunglí, jistě pro něj bylo lepší, že není velkého vzrůstu. Subtilnější tělo je i mrštnější, snáze unikne nepříteli, a naopak za potravou popoběhne mnohem rychleji.

Drobný organismus se rovněž tolik nepřehříval. „Hobit“ mohl být do určité míry formován stejnými evolučními mechanismy, které vyústily u člověka rodu Homo sapiens v malou postavu, typickou třeba pro africké pygmeje.

Kam s ním?

Stavba těla „hobitů“ ovšem vykazuje až příliš mnoho primitivních znaků, takže všichni byli zmatení. „Před příchodem hobita bylo všechno krásně jednoduché. Byli jsme tu my, moderní lidé Homo sapiens, a neandertálci, které jsme vytlačili,“ posteskl si další z týmu objevitelů Richard Roberts, který naznačil, jak expertům floreský „hobit“ udělal čáru přes rozpočet.

Podle jeho názoru vše do sebe dokonale zapadalo a všem se to líbilo. Je proto možné, že jistá skupina expertů, která lobbuje za to, že floreský „hobit“ byl jen postižený člověk, nechce vystoupit z jisté komfortní zóny.

„Pro mě nespočívá hodnota hobita v tom, čím byl, protože šlo o slepou uličku evoluce. Nic z něj do dneška nepřežilo. Hobit však otevřel prostor pro mnohem širší úvahy o lidské evoluci. Myslím, že změnil způsob, jakým na sebe nyní nahlížíme,“ dodal na závěr Roberts, a jasně tak poukázal na význam nálezu člověka floreského pro současnou vědu.

Všechno je jinak?

Už tak pěkně komplikovanému příběhu bytostí z ostrova Flores neulehčil ani známý britský paleoantropolog Chris Stringer. Ten nastínil další otázky, z nichž se vyvíjejí nové teorie, jež mohou otřást staletími vědeckého bádání.

Uznávaný odborník se například ptá, zda nemohla evoluce v oblasti jihovýchodní Asie a na přilehlých souostrovích nabývat ještě spletitějších forem, než jaké dokládá objev člověka floreského v jeskyni Liang Bua.

Zásadní otázka, která vás asi také napadla, je ta, zda „hobiti“ nežili i jinde. Pokud se uměli přeplavit právě na ostrov Flores, dokázali by migrovat i po dalších ostrovech. Podle Stringera by se něco takového nemuselo dít ani cíleně, protože je celá oblast tektonicky aktivní a pravěcí lidé mohli být spláchnuti do moře vinou zemětřesení nebo tsunami.

Mořské proudy by tak nebohé plaváčky zanesly i stovky kilometrů daleko, pokud by měli kvalitní plavidla. A taková si uměli vyrobit.

Komu je hobit nejbližší?

Jakému druhu člověka je „hobit“ nejbližší? Pokud by byl skutečně postižen nanismem, tedy právě zmenšením kvůli podmínkám na ostrově, mohl tento druh vyvstat ze starší evoluční linie, než kterou představuje Homo erectus, z gruzínského Dmanisi.

Podle této teorie totiž Afriku neopustili jako první Homo erectus, ale naši časnější předkové, přičemž by nám jejich přítomnost i přítomnost jejich následovníků zůstávala dosud utajená a nález „hobita“ by mohl představovat teprve první dílek do této skládačky.

Ta pěkně mává i současnými většími mozkovnami vědců. Dokázat nejen pravdivost Stringerových teorií je spolu se řadou dalších nejasností ohledně člověka floreského úkolem budoucích vědeckých studií. Jestli však skutečně jde o dosud neobjevený druh člověka, nová zjištění pěkně zamíchají vědeckými kartami.

A už nyní je jasné, že i tak malý člověk jako ten floreský si získal velkou pozornost, protože představa, že před pouhými 18 tisíci let žili na malém ostrůvku trpaslíci, kteří primitivními zbraněmi lovili obří krysy a zakrslé slony, je pořádně atraktivní.

Více o historii a záhadách se dozvíte v novém vydání 21. století EXTRA