Geniální fyzik chtěl být po své smrti zpopelněn, ovšem patolog Thomas Stoltz Harvey měl jiné plány. Při pitvě z Einsteinova těla tajně ukradl mozek. Chtěl ho využít ke zkoumání důvodu fyzikovy geniality. Moc úspěšný v tom ale nebyl..
Albert Einstein (1879–1955) je považován za největšího vědce 20. století a spolu s Isaacem Newtonem (1643–1727) za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho hlavní přínosy patří vedle teorie relativity myšlenka kvantování elektromagnetického pole či vysvětleni fotoelektrického jevu.
V roce 1921 získal Nobelovu cenu za fyziku. Ohledně toho, co se má stát s jeho tělem po smrti, měl však vědec jasno. Chtěl, aby jeho tělo bylo zpopelněno a poté rozprášeno na neveřejném místě.
Odmítal představu, že by lidé chodili houfně na jeho hrob a uctívali jej. Patolog Thomas Stoltz Harvey to ovšem viděl jinak. Když se mu roku 1955 na pitevním stole objevilo tělo Alberta Einsteina, spatřil v tom příležitost, jak se proslavit.
Poté, co jako příčinu fyzikovy smrti určil prasklou břišní aortu, ukradl tajně z jeho lebky mozek. Jeho rodině o tom řekl až poté, co bylo Einsteinovo tělo zpopelněno. Nakonec je přesvědčil, aby ho uvolnili pro vědecké zkoumání.
240 kousků Einsteinova mozku
Nejslavnější mozek v dějinách vážil průměrných 1230 gramů. Poté, co ho patolog vyfotografoval a nechal zachytit portrétistou, jej rozřezal na 240 kousků. Většinu Einsteinova mozku si nechával pro sebe a doufal, že odhalí příčinu fyzikovy geniality.
Čas od času poslal tenké plátky, připevněné na mikroskopická sklíčka, Einsteinova mozku různým neuropatologům k prozkoumání, ale nedočkal se od nich příliš velké publikační činnosti, naopak často jen informace, že jde o naprosto obyčejný mozek, s čímž se odmítal smířit.
Místo slávy se pro něj géniův mozek stal spíše zdrojem zklamání. Přišel o práci a život se mu obrátil naruby. Stáhl se proto do ústraní, kde ho roku 1978 vypátral novinář Steven Levy, kterému ukázal několik sklenic s kousky Einsteinova mozku.
Celkem 170 jich roku 1998 předal univerzitnímu lékařskému centru v Princetonu. Dalších 46 tenkých plátků je vystaveno v Mütterově muzeu lékařské historie ve Filadelfii, mnoho dalších kousků chybí. Roku 1999 pak byla publikována první anatomická studie Einsteinova mozku.
Byl fyzikův mozek skutečně odlišný?
Vědci, které vedla Sandra Witelsonova, neurobioložka z McMaster University v Hamiltonu v Kanadě, přišli na to, že Einsteinovy parietální laloky, které se podílejí na matematickém, vizuálním a prostorovém poznávání, byly o 15 % širší než u jiných osob.
V roce 2009 provedla obdobné zkoumání géniova mozku i Dean Falková, antropoložka z Florida State University v Tallahassee, která v něm objevila řadu dříve nerozpoznaných neobvyklých rysů. Vedle zvětšených parietálních laloků i rýhy v nich, které by mohly souviset s Einsteinovou schopností zobecňovat fyzikální problémy.
Našla se však i řada skeptiků, kteří výsledky výzkumů zpochybnili, neboť prý podle nich probíhaly na principu přání otcem myšlenky. Mozek člověka je velmi plastický, v průběhu života se proměňuje v závislosti na činnostech, jimž je vystaven.
Timothy Vestynen, profesor psychologie z Carnegie Mellon University, to objasňuje: „Je takřka nemožné určit, s jakými mozkovými rysy jsme se narodili a jaké se utvořily na základě našich zkušeností.“ Není tak možné stanovit, zda se Einstein geniální již narodil, nebo se u něj genialita vyvinula až v závislosti na jeho bádání.
Hledání zdroje inteligence
Psycholog Terence Hines z Pace University v New Yorku pak uvádí, že není možné odhalit odlišnosti na fyzikově mozku pouhým jeho pozorováním, k tomu by musely být k dispozici mozky desítek lidí, kteří zemřeli přibližně ve stejném věku jako Einstein a sdíleli s ním podobné rysy, například schopnost hovořit více jazyky nebo hrát na housle. K čemuž zatím nedošlo a zřejmě již nedojde.
Doktor Elliot Krauss, hlavní patolog Princetonské nemocnice, který v roce 2007 převzal sklenice s Einsteinovým mozkem od patologa Harveyho, tvrdí, že jsou ostatky příliš poničené na to, aby se daly podrobit například rozboru DNA. Je však možné, že jejich analýzu umožní budoucí pokročilé technologie.
Do té doby se musíme spokojit s tím, že z čistě biologického hlediska nebyl Einsteinův mozek nijak výjimečný. A naopak, že mozek každého z nás je jedinečný.
