Televizní vysílání sice první krůčky udělalo ještě před druhou světovou válkou, skutečného celosvětového rozšíření se ale dočkalo až v padesátých Že byl dlouho k dispozici jen černobílý obraz (u nás do roku 1973) je samozřejmé….

Dnes považujeme za samozřejmost plochou obrazovku v širokoúhlém formátu s úhlopříčkou běžně přesahující jeden metr, na zásadním zlepšování kvality obrazu se výrazně podílí i postupné zvyšování rozlišení obrazovek (tedy počtu bodů, z nichž se obraz skládá).

Ploché televizory začínaly s tzv. HD Ready rozlišením (1024 x 768 bodů), dnes je standardem 4K rozlišení (též Ultra HD/UHD, čili 3840 x 2160 bodů) a výjimkou už nejsou ani obrazovky 8K (rozlišení 7 680 x 4 320 bodů).

Vývojově nejstarší je technologie LCD displejů, nazvaná podle polovodičových prvků z kapalných krystalů (Liquid Crystal Display) představujících základní prvek tvorby obrazu. LCD patří mezi tzv. pasivní technologie, což znamená, že jednotlivé obrazové body nejsou samy zdrojem světla.

To generuje tzv. podsvícení, které původně obstarávaly výbojkové trubice (CCFL, EEFL), po roce 2005 se ale prakticky výhradně používají k tomuto účelu svítící diody (LED).

Někteří výrobci se v době nástupu tohoto typu podsvícení dokonce snažili vzbudit dojem, že jde o zcela nový typ televizoru a razili označení LED TV – ve skutečnosti samozřejmě jde o klasické LCD televizory jen s novějším typem podsvícení.

Světlo podsvícení pak regulují právě kapalné krystaly, schopné pod proudem měnit svou polohu a tím světlu pro příslušný bod obrazu cestu otevřít, přivřít či zcela uzavřít a řídit tak jeho jas. Potřebné barvy pak dodává sestava filtrů, jimiž světlo prochází.

I toto konstatování je ale třeba trochu rozvést, protože v roce 2017 přišla firma Samsung s výraznou inovací konstrukce těchto filtrů, když použila tzv. kvantové body, tedy nanokrystalické polovodičové prvky, schopné generovat světlo přesné vlnové délky a tím nejen zpřesnit podání barev, ale také rozšířit škálu polotónů jak to vyžadují už zmíněné technologie vysokého dynamického rozsahu HDR.

Obrazovky dostaly pojmenování QLED a výrobce se snažil vzbudit zdání, že jde o zcela novou technologii, ve skutečnosti jde ale opět o vylepšení – ovšem účinné – staré dobré LCD obrazovky s LED podsvícením.

Navíc jisté „zmatení jazyků“ přinesla i podoba zkratky (a můžeme jen hádat, zda náhodná či záměrná) s konkurenční technologií OLED, ke které se ještě dostaneme.

I když aplikace kvantových bodů znamenala výrazné zlepšení obrazové kvality televizních přijímačů, novinkám v posledních letech ještě nebyl konec. Pro další inovaci se musíme vrátit k principu LED podsvícení.

Už dříve totiž výrobci přišli na nápad s tzv. lokálním stmíváním. Diody zajišťující podsvícení seskupili do několika samostatně.

ovladatelných celků, které na základě analýzy rozložení jasů v právě reprodukovaném obrazu (moderní elektronika v řídících obvodech přijímačů takovou analýzu zvládá v reálném čase) mohou svítit s odlišnou intenzitou.

Pokud tedy budeme mít na obrazovce třeba scénu s jasnou oblohou, středně prozářeným polem a tmavým kusem lesa, pak diody podsvětlující příslušné části obrazovky těmto jasovým rozdílům přizpůsobí intenzitu svého světla.

Aplikací LED a lokálního stmívání ale inovace podsvícení LCD obrazovek zdaleka neskončily. Zatím posledním krokem je technologie Mini LED, kterou jako první představila čínská firma TCL, ale rychle se uchytila i u dalších předních světových značek.

Princip je jednoduchý: výrazné snížení velikosti diod (diody jsou 15- až 30krát menší, s velikostí okolo 0,2 mm) a značné zvýšení jejích počtu. S tím pak souvisí i větší počet samostatně ovládaných segmentů diod v systému lokálního stmívání, schopných reagovat s větší přesností.

V souvislosti s technologií Mini LED je ovšem třeba upozornit, že jde o něco zcela jiného, než co se skrývá pod pojmem Micro LED, s nímž se v oblasti nových technologií televizních přijímačů můžeme rovněž setkat.

Ač se obě označení na první pohled zdají blízká, příslušná technická řešení nemají prakticky nic společného. Micro LED vyvinuté Samsungem, je totiž na rozdíl od všech variant pasivní LCD technologie postupem aktivní tvorby obrazu, kdy jednotlivé body – zde tvořené miniaturními diodami – jsou samy zdrojem světla, žádné podsvícení tedy není potřeba.

Zajímavostí panelů Micro LED je skutečnost, že jsou skládány z relativně malých segmentů (přiléhajících tak těsně, že spoj je prakticky neviditelný), takže není problém „složit“ obrazovku libovolné velikosti.

Což se zatím uplatňuje především v profesionální sféře (třeba jako obrazovky v televizních studiích). Uplatnění pro domácí přijímače zatím brání především vysoká cena – v tuzemské nabídce Samsungu aktuálně najdeme Micro LED obrazovku s úhlopříčkou 110 palců (tj.

279 cm) s cenou bez deseti korun za 4 miliony. Nicméně potenciál do budoucnosti má právě Micro LED obrovský, ať už bude výsledné komerční provedení vycházet ze současných principů, či využije spojení s dalšími technologiemi – jako je třeba OLED….

Právě OLED je v současnosti prakticky jediným představitelem aktivních obrazovek, které se už dočkaly širokého uplatnění na trhu. Také zde je každý bod samostatně svítící jednotkou, na rozdíl od Micro LED je ale barva stále generována filtrační vrstvou.

Výrobce, kterým je jihokorejské LG Electronic. Předností obrazovek OLED, jak je známe z modelů na trhu, je především vynikající kontrast obrazu s perfektně podanou černou barvou (díky tomu, že se nepracuje se stálým světlem podsvícení, ale každý bod je ovládán samostatně a v případě potřeby jednoduše zhasne).

LG je jediným světovým výrobcem OLED panelů, ale setkáme se s nimi i ve výrobcích dalších světových značek (Sony, Panasonic, Philips, Loewe, Bang & Olufsen…), které je od primárního výrobce kupují.

Také panely OLED jsou inovovány, loni např. LG uvedlo obrazovku OLED evo s novým složením barvotvorných filtračních vrstev a vyšším jasem, což vylepšuje obraz i v reprodukčně náročných scénách s vysokým dynamickým rozsahem (HDR).

Nejen kvalitním obrazem se výrobci snaží získat přízeň kupujících. Zajímavostí ze světa televizorů je tzv. Ambilight. Jedná se o osvětlení tvořené oddělenými sekcemi LED diod po stranách televizoru. To promítá na zeď za televizorem světlo, které svým zbarvením přesně odpovídá obsahu právě vysílanému na obrazovce.

Televize tak doslova prodlouží barevný obraz na okolní stěny. Ambilight se dá nastavit podle vlastních preferencí. Nabízí například mód Přirozený, Jasný, Hra nebo Relaxační. Bez ohledu na mód lze také regulovat jas a sytost Ambilightu. Tuto technologii má ve svých televizorech pouze značka Philips TV.

Výrobci televizorů se snaží neustále přicházet s něčím novým. Společnost LG představila rolovací OLED televizor. Podobně jako plátno se obrazovka vyroluje buď z podstavce umístěného na zemi či stolku, nebo rovnou ze stropu.

Společnost Samsung se svým televizorem Samsung Sero představila televizor, který se může otáčet o 90 stupňů podobně jako mobilní telefon. A stejně jako u mobilu tak umožní sledovat videa na výšku. Philips TV zase chtěl výrazně vylepšit zvuk u svých televizorů, a tak se spojil s výrobcem Hi-Fi reproduktorů, známou společností Bowers & Wilkins.

Celkově lze říci, že bychom asi těžko hledali jinou oblast výrobků spotřební sféry, které dlouhodobě zvyšují kvalitu, aniž by se to odráželo na vyšších cenách. V nabídce televizorů totiž platí, že už nejlevnější kategorie poskytují velmi dobrý kvalitativní standard, schopný uspokojit základní divácké požadavky.

A pro ty náročné jsou zde špičkové technologie jako OLED či aplikace kvantových bodů a Micro LED podsvícení.