Co Čech, to muzikant! Bude toto úsloví platit i poté, co pandemie koronaviru přestane ničit kulturní život v České republice? Experti na umělecké vzdělávání dětí doufají, že ano. Rok v životě mladého začínajícího umělce však znamená celé století, co se učení správným technikám, postojům a návykům týče.

Rok „ladem“ je z hlediska vývoje zásadní především u dětí mezi 7. a 10. rokem věku. Ne vše lze „opravit“ později – říkají odborníci. Některé děti ztratí motivaci, disciplínu, úroveň jejich umu klesá, někdy se kvůli pandemii musí rodina uskromnit a dítě z uměleckých škol a z individuálních lekcí odhlásit.

Přibližně 500 základních uměleckých škol (ZUŠ) v Česku navštěvuje přes čtvrt milionu dětí ve čtyřech základních uměleckých oborech – literárně dramatickém, výtvarném, hudebním a tanečním. „Pandemie se přes tyto obory přehnala jako uragán.

V umění je přechod na on-line výuku mimořádně obtížný – u nástrojů se dítě těžko naučí techniku držení nástroje na dálku, tóny či obrazy a barvy, které učitel na druhé straně obrazovky slyší a vidí jsou deformované přenosem, emoce, výraz nebo strukturu materiálu nelze přenést vůbec.

Učitelé jsou neuvěřitelně vynalézaví, chtějí mladé talenty u oboru udržet, ale zásoby energie nejsou bezedné,“ říká Dana Syrová, zakladatelka stipendijní Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART. Ta sdružuje výběr z talentovaných dětí, které společně se svým učitelem prochází profesionálním mentoringem osobností, jež ve svém oboru dosáhly vrcholu.

V letošním roce je v programu 170 stipendistů pod vedením 11 mentorů. I tento program koronavirus zasáhl, především proto, že skupinová výuka byla po většinu roku nemožná a že plánované výstupy v podobě výstav a koncertů například Pražské jaro nebo Smetanova Litomyšl přešly do on-line prostoru, rušily se či opakovaně odkládaly na neurčito.

„On-line výuka je důležitá pro udržení kontaktu a disciplíny, ale osobní kontakt žáka se svým mentorem nenahradí. Předávání celoživotních zkušeností aktivních umělců je přitom úžasným darem pro všechny stipendisty.

Díky tomu, že se do procesu konzultací a společné práce zapojují také učitelé mladých talentů vzniká mimořádná atmosféra a mimořádná díla. Covid tento proces bohužel zásadně komplikuje,“ vysvětluje Dana Syrová.

MenART spolu s řediteli ZUŠ apelovala na MŠMT, aby umožnilo bezpečnou prezenční individuální výuku, a následně alespoň též výuku malých skupin. Tento týden se poprvé po dlouhých měsících pomalu rozjíždí individuální prezenční výuka.

Podle učitelů jsou nejpostiženějšími obory právě ty, kde se pracuje skupinově – taneční soubory a pěvecké sbory. Podle Miloslava Tenglera, ředitele ZUŠ Břevnov (950 dětí) a předsedy Krajské umělecké rady, trpí i malí výtvarníci, mezi nimiž obvykle učitel „krouží“ a jejich výtvory opravuje.

„Kromě toho jsou děti celodenním zíráním do obrazovky unavené, pletou si levou a pravou. Nejhůř jsou na tom začátečníci. Je takřka nemožné jim správně ukázat postavení rukou u houslí nebo nátisk u dechového nástroje.

Jsme zvyklí se navzájem doprovázet, tedy když dítě hraje na dechový nástroj, my jej doprovázíme na klavír – současné komunikační kanály moc nedovolují hrát ve vícero lidech a poslouchat se současně,“ říká ředitel umělecké školy. Jak dále uvádí, učitelé se nevzdávají a stále hledají řešení.

„Jedna pedagožka si v zimě vytáhla pult na dvůr a žáci hráli na flétnu v rozestupech venku, další mě žádala, abych jí přes celou třídu natáhl plexisklo,“ dodává Miloslav Tengler s tím, že se dopadů koronavirové pandemie na mladé umělce hrozí.

Učitelé uměleckých oborů doufají, že s jejich naočkováním proti covidu by se pravidla pro styk se svěřenci mohla zmírnit a oni tak dostali šanci zmapovat a případně napravit dopady pandemie na mladé talenty.

„Princip uměleckého vzdělávání je založen na osobním kontaktu. Naši učitelé se snaží vymyslet, jak děti i přes obrazovku u oboru udržet – u tance vymýšlí sestavy, které by děti mohly cvičit doma, ale musí myslet na to, aby se v malém prostoru nezranily.

Správný nátisk u dechového nástroje nebo polohu rukou při hře na housle také nelze předat na dálku. Řada rodin nemá potřebné vybavení nebo dostatečný signál nezbytný pro kvalitní on-line přenos. Co ale považuji za nejtěžší, je vidět, jak se celá situace negativně promítá do psychického rozpoložení dětí.

Jak se cítí izolované a jak se s námi chtějí setkat. U literárně-dramatického oboru se často před obrazovkou potkáme s celou rodinou, která si chce popovídat,“ říká Ivona Křivánková, ředitelka ZUŠ Kroměříž, kam nyní chodí 1 500 dětí, a zároveň předsedkyně Asociace základních uměleckých škol Zlínského kraje. S kvalitním technickým zázemím občas bojují i samotní učitelé.

Snaha nezatratit talentované děti často naráží na ekonomickou stránku věci, kdy si rodiče nemohou kvůli propadu příjmů v covidovém období dovolit platit školu. A tak se podle Miloslava Tenglera objevují i takové případy, kdy jim děti vrací půjčený hudební nástroj s tím, že si pro něj zase přijdou, až rodiče začnou vydělávat.