Zprávy o změnách klimatu, vyhynutí druhů, ničení oceánů nadměrným rybolovem, znečišťování planety a mnoha dalších útocích na biosféru. Tyto zprávy nás v médiích denně zaplavují. Už nyní najdeme v oceánech 500krát víc mikroplastů než je hvězd v celé naší galaxii a skládky rostou.
Jen v roce 2019 bylo vyrobenu téměř 54 milionů tun elektronického odpadu a dle předpovědi OSN jich do roku 2030 bude více než 74 milionů tun. Společnost FOREO, švédská beauty-tech značka, volá po udržitelném životním stylu, recyklaci a spouští ekologickou kampaň „Make It Last, Not Break Fast“.
Kampaň mimo jiné oslavuje Den Země připadající na 22. dubna tím, že upozorňuje na jednu z nejběžnějších praktik v odvětví spotřební elektroniky – plánované zastarávání. Iniciativa společnosti FOREO apeluje na firmy, aby své produkty vyráběly tak, aby vydržely a nenavyšoval se elektronický odpad. .
Studie Global E-waste Monitor 2020, kterou zpracovává OSN, popisuje, že v roce 2019 bylo celosvětově vyrobeno rekordních 53,6 milionů tun elektronického odpadu.
To představuje během pěti let nárůst o 21 %, přičemž se předpokládá, že do roku 2030 dosáhne tato hodnota 74,7 milionů tun. Půjde o zdvojnásobení tonáže elektronického odpadu během 16 let. Data ukazují, že se tak děje v důsledku vyšší míry spotřeby elektrických a elektronických zařízení, krátkých životních cyklů produktů a velmi omezených možností opravy. Znepokojivá je také skutečnost, že 17,4 % elektronického odpadu bylo v roce 2019 shromážděno a recyklováno.
Při tomto pohledu má zbylých 44,3 milionů tun elektronického odpadu nejistý osud.
„Společnosti by měly zajistit, aby jejich produkty vydržely co nejdéle. Jde o upřednostnění životního prostředí a spotřebitelů před zisky. Možná jde o krátkodobou nevýhodu, ale z dlouhodobého hlediska není jiné cesta.
Povědomí o nekalých praktikách způsobující úmyslnou rychlou rozbitelnost produktů jen poroste – zejména, pokud vlády přinutí špičkové výrobce zastavit záměrné snižování výkonu baterií nebo zařízení,“ říká generální ředitel FOREO Boris Trupcevic.
V technologickém průmyslu je omezená životnost digitálních zařízení obecně poháněna spíš inovacemi než poruchovostí. I dnes někteří výrobci stále ještě přistupují k metodám, jako je plánované zastarávání.
Tato praxe sahá až do roku 1924, kdy se během setkání výrobců žárovek v Ženevě zrodil kartel Phoebus. V té době všichni tito výrobci potřebovali nalákat nové zákazníky, protože jejich žárovky vydržely příliš dlouho.
A všichni souhlasili s tím, že své produkty znovu zkonstruují, aby se oproti normě 1500 až 2000 hodin spálily po necelých 1000 hodinách. Netrvalo dlouho a ostatní firmy uznaly tuto lukrativní taktiku, ke které se přistupuje i dnes.
„Většina lidí pravděpodobně nezná pojem „plánované zastarávání“. Většina z nás si ale všimla, že výrobky, které kupujeme, už nejsou to, co bývaly. Mají tendenci se rychleji rozpadat, méně vydrží. Mnoho značek, kterým důvěřujeme, ve skutečnosti záměrně omezuje životnost svých produktů, takže nás časem přimějí si od nich koupit nové, což považuji za pobuřující.
Je načase to změnit. A to je důvod, proč jsme se rozhodli jít příkladem a spustili ekologickou kampaň „Make It Last, Not Break Fast“. Naším posláním ve FOREO je prodávat produkty té nejvyšší kvality, které budou zákazníkům sloužit mnoho dalších let,“ říká Boris Trupcevic.
„Mezinárodní právo a legislativa EU podnikají kroky k lepší regulaci a ačkoli jsou to vládní orgány, které mohou prosazovat zákony, záleží především na každém jednotlivci a podniku, aby se podíleli na sdílené odpovědnosti a dělali vše pro to, aby naše země zůstala zachována.
Ve výsledku to nebude hlavní problém planety, ale lidí. Země je tu déle než my a po našem odchodu se zotaví. Ve FOREO vidíme první krok k dosažení cílů v oblasti životního prostředí právě v boji proti plánovanému zastarávání produktů,“ říká Trupcevic a vyzývá všechny podniky na celém světě, aby se podívaly na svůj obchodní model a rozhodly se něco změnit ještě dnes.
Plánované zastarávání, hlavní katalyzátor zvyšování elektronického odpadu, se navíc v globálních právních předpisech špatně odráží. Například v USA neexistuje zákon, který by praktiky plánovaného zastarávání reguloval, ačkoli Consumer Product Safety Commission má pravomoc vydat standard týkající se trvanlivosti.
Usnesení zároveň podporuje opravitelnost, přizpůsobivost, trvanlivost a recyklovatelnost výrobků. Přestože tento přístup ještě není řádně uzákoněn, řada zemí podnikla aktivní kroky k jeho realizaci.
Co se týče recyklace je kromě elektroniky jedním z nejnáročnějších materiálů plast. Například plastový zubní kartáček potřebuje k tomu, aby se rozložil, 400 let. To znamená, že každý plastový kartáček, který byl kdy vyroben od jejich vynálezu ve 30. letech, stále ještě existuje.
Odhaduje se, že každý rok se na celém světě použije 3,6 miliardy plastových zubních kartáčků, přičemž průměrný člověk jich během svého života spotřebuje kolem 300.
Ve světle nových důkazů, které se každý den objevují, nelze ignorovat realitu. Cestou ven je zaměření na výrobu kvalitních výrobků s dlouhou životností, výměna nebezpečných a toxických komponentů za ekologičtější alternativy a oživení kultury oprav.
