Tento éterický pozůstatek dávno mrtvé hvězdy, který na obloze naleznete na břiše souhvězdí Velryby, nápadně připomíná lebku plující vesmírem. Strašidelná planetární mlhovina s přiléhavým jménem „Lebka“ je na tomto novém záběru zachycena v působivých barvách a neobyčejných detailech prostřednictvím dalekohledu ESO/VLT.

Jedná o první objekt tohoto typu, u něhož je známo, že souvisí s párem těsně vázaných hvězd, kolem kterého obíhá třetí stálice. Mlhovina Lebka, která je také známa pod katalogovým označením NGC 246, leží asi 1 600 světelných let od nás a na obloze se nachází v souhvězdí Velryby (Cetus).

Vznikla v závěrečné fázi vývoje hvězdy podobné Slunci, když umírající stálice odvrhla své vnější plynné obálky a zanechala po sobě jen obnažené jádro – takzvaného bílého trpaslíka (white dwarf), kterého můžete spatřit jako jeden z dvojice bodových zdrojů v samotném středu mlhoviny.

I když je tato mlhovina známa po celá staletí, až v roce 2014 díky dalekohledu ESO/VLT astronomové zjistili, že bílý trpaslík a jeho souputník v srdci mlhoviny Lebka ukrývají ještě třetí hvězdu – slabého červeného trpaslíka.

Červený a bílý trpaslík obíhají kolem sebe jako pár ve vzdálenosti asi jen 500krát větší, než dělí Zemi a Slunce. Třetí hvězda obíhá tuto dvojici zhruba 1 900krát dále, než Země kolem Slunce. Společně tato trojice hvězd učinila z NGC 246 první známou planetární mlhovinu, která má ve svém středu hierarchický trojhvězdný systém.

Snímek mlhoviny Lebka, který byl pořízen pomocí přístroje FORS 2 a dalekohledu ESO/VLT na Observatoři Paranal v Chilské poušti Atacama, záměrně zachycuje pouze světlo emitované v určitých úzkých pásmech vlnových délek atomy vodíku a kyslíku.

Pozorování záření produkovaného konkrétními prvky pomáhá odhalit mnoho informací o chemickém složení a struktuře objektu. Na tomto záběru jsou červeně zvýrazněny oblasti, kde vyzařuje vodík, a světle modrou kyslík.

Uvedený obrázek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems. Jedná se o iniciativu, jejímž úkolem je získávat astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků jinak nevyužitého pozorovacího času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální.

Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.