V Tropickém pavilonu vznikla další kombinovaná expozice. Po arech hyacintových s pásovcem dostali nové „spolubydlící“ také zoborožci hrubozobí. Jedná se o africké hlodavce z čeledi dikobrazovitých – osináky africké.

Trojici osináků afrických (Atherurus africanus), složenou z mladého tříletého páru a jejich pětiměsíčního mláděte, mohou návštěvníci nově pozorovat ve venkovní expozici Pavilonu tropů, kterou obývají společně se zoborožci hrubozobými (Ceratogymna atrata). Na zimu se pak přestěhují do tepla ubikace uvnitř pavilonu.

Podle zooložky Doroty Gremlicové se oba druhy sžívají zcela bez komplikací. „U zoborožců právě probíhá hnízdní sezóna. Samice je momentálně zazděná v budce a samec do venkovní části voliéry vylétá jen příležitostně,“ vysvětluje zooložka. Zvýšenou pozornost ale chovatelé musí věnovat krmným dávkám. „Osináci chovaní v lidské péči mívají sklony tloustnout, takže je nutné sledovat, co zoborožcům „upadne od zobáku“ a podle potřeby korigovat krmnou dávku osináků,“ dodává Gremlicová.

Osináci sdílí stejný habitat se zoborožci hrubozobými i ve volné přírodě, kde obývají tropické lesy střední a západní Afriky. Přestože umí obratně šplhat, zdržují se převážně na zemi. Na stromy se uchylují pouze výjimečně v případě nebezpečí.

Pokud se osináci cítí ohrožení, naježí své ostny, které jim vyrůstají na zadní části hřbetu, a opticky tím zvětší svoji velikost.

Stejně jako ostatní dikobrazovití (Hystricidae) se natočí k predátorovi zády a pokouší se ho zranit svými bodlinami. Na rozdíl od dikobrazů jsou ale štíhlejší, mají dlouhý ocas zakončený štětkou ze světlých tuhých chlupů, kterými mohou chřestit.

Bodliny jim vyrůstají pouze na zadní části hřbetu, zbytek těla kryjí krátké ploché štětiny. V zoologických zahradách se dožívají až dvaceti let.