Přesně před třiceti lety 24. dubna 1990 raketoplán Discovery vynesl do vesmíru Hubbleův vesmírný teleskop. Od tohoto okamžiku se naše vědomosti o vesmíru značně rozšířily, protože populární „Hubble“ nahlédl až tam, kam byl pohled lidských očí dosud zapovězen..

Je to k nevíře, ale kořeny Hubbleova teleskopu musíme hledat už v roce 1946. V době, kdy se svět teprve vzpamatovával z válečných událostí, tehdy dvaatřicetiletý americký astronom Lyman Spitzer publikoval článek o výhodách vesmírné observatoře.

Ale až v roce 1990 vynesl rakotoplán Discovery na oběžnou dráhu Hubbleův vesmírný teleskop, který vesmír zkoumá ve světelném a ultrafialovém spektru.

Pro dalekohled je samozřejmě nejdůležitější jeho optická soustava. Hubbleův dalekohled využívá soustavu hyperbolických zrcadel. Zrcadlo teleskopu se skládá ze dvou vrstev o tloušťce 2,5 centimetru. Obsahuje též vrstvičku hliníku a fluoridu hořčíku, který zvětšil odrazivost zrcadla v ultrafialovém spektru.

Bohužel, až během mise experti zjistili, že optická soustava nepracuje tak, jak by měla. Hlavní zrcadlo nebylo správně vybroušené a tak na scénu museli vystoupit astronauti a teleskop opravit.

Teleskop váží 12 tun. Jeho délka je 13,2 metru a maximální průměr 4,2 metru. Zrcadlo teleskopu má průměr 2,4 metru. Jako kdyby ve vesmíru létal autobus. Obíhá ve výšce asi 600 kilometrů nad povrchem Země, což je o 170 kilometrů výše než Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Zemi oběhne za 96 minut rychlostí zhruba 8 km/s (cca 28 800 km/hod.).

Hubbleův teleskop poskytl do té doby nepoznané obrazy z kosmu. Snímky a spektra, které poskytl Hubbleův vesmírný dalekohled, byly využity i při dokazování přítomnosti černých děr v centrech blízkých galaxií.

V roce 1994 jsme s jeho pomocí mohli v přímém přenosu sledovat srážku planety Jupiter s kometou. Snímky byly kvalitnější než fotografie, která při průletu kolem Jupiteru pořídila sonda Voyager. Vědci se dozvěděli více i o Neptunu nebo Plutu.

Nejvzdálenější objekty, které teleskop zaznamenal, jsou galaxie vzdálené 13,1 miliardy světelných let od Země. Díky teleskopu věda získala důkazy o existenci temné hmoty a energie či supermasivních černých děr.

Jeho snímky pomohly zpřesnit stáří vesmíru na 13,5 miliardy let a objevily nejstarší galaxie zrozené necelou miliardu let po vzniku vesmíru. Dále zachytily i to, že zformování planetárního systému kolem Slunce není v naší galaxii žádnou výjimkou.