Česká republika patří k zemím, v nichž je léčba neplodnosti hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Nárok na úhradu tří cyklů IVF má pojištěná žena do dne svých 39. narozenin.
Legislativa v současnosti neumožňuje proplacení léčby evidované na muže. A to ani přesto, že příčiny problémů s početím leží dnes ve stejném poměru u obou pohlaví. Stejná pravidla mají přitom nastaveny všechny zdravotní pojišťovny, přičemž komerční pojištění pro tento typ diagnóz dostupné není.
Zatímco v minulosti byla neplodnost považována za ženský „problém“, dnes je „skóre“ příčin u obou pohlaví vyrovnané. „Ve 40 % případů je problém s početím na straně ženy, stejné procento diagnóz příčin neplodnosti reprezentují muži.
V zbývajících 20 % případů se jedná o kombinaci faktorů u obou partnerů,“ vysvětluje MUDr. Hana Višňová, vedoucí lékařka kliniky IVF CUBE. Úhrada terapie z veřejného zdravotního pojištění je přitom možná pouze na rodné číslo ženy – pojištěnce.
„Pokud žena absolvuje všechny pojišťovnou hrazené cykly terapie, další už musí být financovány z vlastních prostředků, a to i v případě, že příčiny neplodnosti byly diagnostikovány u jejího partnera. Ten však v budoucnu může absolvovat další cykly hrazeny pojišťovnou s případnou novou partnerkou, která dříve léčbu neabsolvovala.
Jeho bývalá partnerka už ale tuto možnost nemá,“ říká MUDr. Višňová. Podle jejích slov je v některých zemích, například v Německu, možné vykázat léčbu i na pojištění muže.
V praxi probíhá administrativní proces související s léčbou neplodnosti následovně – klinika poskytující IVF pošle na zdravotní pojišťovnu ženy žádanku, ve které uvede, o kolikátý cyklus terapie se jedná a jaké léky mají být použity na hormonální stimulaci předcházející odběru vajíček.
Zda se jedná o cyklus s přenosem jednoho embrya, dvou embryí nebo bez přenosu embryí, to lékař vykazuje pojišťovně až po daném zákroku a jeho průběhu. Všechny tři kódy se započítávají do tzv. frekvenčního omezení vykázaného na pojišťovnu, které je stanoveno maximálně čtyřikrát za život.
„Čtvrtý cyklus hradí pojišťovna pouze v případě, že během prvních dvou cyklů došlo k přenosu maximálně jednoho embrya nebo byl vykázán cyklus bez přenosu embrya,“ upřesňuje Hana Višňová. „Nyní vykazujeme na pojišťovny 4 možné úkony: 63901 – cyklus přerušený před odběrem vajíček, tedy když pacientka nezareaguje na stimulaci, 63902 – cyklus přerušený, a to tedy bez embryo transferu, 63903 – cyklus s přenosem embryí a 63908 – cyklus s přenosem pouze 1 embrya,“ vysvětluje paní doktorka.
Dalším parametrem, který během IVF terapie staví ženu do znevýhodněné pozice, je věk. Maximální věková hranice, při níž pojišťovna proplácí IVF terapii, je u ženy stanovena na 39 let. U muže žádný věkový limit stanovený není.
Vyšší věk přitom může mít vliv na kvalitu pohlavních buněk u ženy, ale i u muže.
„Za nejlepší věk pro početí se u mužů považuje období mezi pětadvacátým a pětatřicátým rokem. Tato věková kategorie k nám ovšem na kliniku přichází sepíše výjimečně. Větší množství tvoří pacienti / klienti mezi pětatřicátým a padesátých rokem věku,“ vysvětluje lékařka z kliniky.
Ačkoli by se mohlo zdát, že legislativa při IVF terapii znevýhodňuje pouze ženy, v určitých situacích mohou nerovnosti v nastavení systému snášet i muži. Jde především o dvojice, ve kterých je partnerka cizinka.
„Pokud je žena Češka nebo je u nás zdravotně pojištěna a má partnera cizince, nárok na úhradu terapie od své zdravotní pojišťovny má. Ale když má zdravotně pojištěný Čech za partnerku cizinku bez zdravotního pojištění, pojišťovna jim terapii neuhradí,“ uzavírá H. Višňová.
Nenechte si ujít další zajímavé články
