Česká republika patří k zemím, v nichž je léčba neplodnosti hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Nárok na úhradu tří cyklů IVF má pojištěná žena do dne svých 39. narozenin.

Legislativa v současnosti neumožňuje proplacení léčby evidované na muže. A to ani přesto, že příčiny problémů s početím leží dnes ve stejném poměru u obou pohlaví. Stejná pravidla mají přitom nastaveny všechny zdravotní pojišťovny, přičemž komerční pojištění pro tento typ diagnóz dostupné není.

Zatímco v minulosti byla neplodnost považována za ženský „problém“, dnes je „skóre“ příčin u obou pohlaví vyrovnané. „Ve 40 % případů je problém s početím na straně ženy, stejné procento diagnóz příčin neplodnosti reprezentují muži.

V zbývajících 20 % případů se jedná o kombinaci faktorů u obou partnerů,“ vysvětluje MUDr. Hana Višňová, vedoucí lékařka kliniky IVF CUBE. Úhrada terapie z veřejného zdravotního pojištění je přitom možná pouze na rodné číslo ženy – pojištěnce.

„Pokud žena absolvuje všechny pojišťovnou hrazené cykly terapie, další už musí být financovány z vlastních prostředků, a to i v případě, že příčiny neplodnosti byly diagnostikovány u jejího partnera. Ten však v budoucnu může absolvovat další cykly hrazeny pojišťovnou s případnou novou partnerkou, která dříve léčbu neabsolvovala.

Jeho bývalá partnerka už ale tuto možnost nemá,“ říká MUDr. Višňová. Podle jejích slov je v některých zemích, například v Německu, možné vykázat léčbu i na pojištění muže.

V praxi probíhá administrativní proces související s léčbou neplodnosti následovně – klinika poskytující IVF pošle na zdravotní pojišťovnu ženy žádanku, ve které uvede, o kolikátý cyklus terapie se jedná a jaké léky mají být použity na hormonální stimulaci předcházející odběru vajíček.

Zda se jedná o cyklus s přenosem jednoho embrya, dvou embryí nebo bez přenosu embryí, to lékař vykazuje pojišťovně až po daném zákroku a jeho průběhu. Všechny tři kódy se započítávají do tzv. frekvenčního omezení vykázaného na pojišťovnu, které je stanoveno maximálně čtyřikrát za život.

„Čtvrtý cyklus hradí pojišťovna pouze v případě, že během prvních dvou cyklů došlo k přenosu maximálně jednoho embrya nebo byl vykázán cyklus bez přenosu embrya,“ upřesňuje Hana Višňová. „Nyní vykazujeme na pojišťovny 4 možné úkony: 63901 – cyklus přerušený před odběrem vajíček, tedy když pacientka nezareaguje na stimulaci, 63902 – cyklus přerušený, a to tedy bez embryo transferu, 63903 – cyklus s přenosem embryí a 63908 – cyklus s přenosem pouze 1 embrya,“ vysvětluje paní doktorka.

Dalším parametrem, který během IVF terapie staví ženu do znevýhodněné pozice, je věk. Maximální věková hranice, při níž pojišťovna proplácí IVF terapii, je u ženy stanovena na 39 let. U muže žádný věkový limit stanovený není.

Vyšší věk přitom může mít vliv na kvalitu pohlavních buněk u ženy, ale i u muže.

„Za nejlepší věk pro početí se u mužů považuje období mezi pětadvacátým a pětatřicátým rokem. Tato věková kategorie k nám ovšem na kliniku přichází sepíše výjimečně. Větší množství tvoří pacienti / klienti mezi pětatřicátým a padesátých rokem věku,“ vysvětluje lékařka z kliniky.

Ačkoli by se mohlo zdát, že legislativa při IVF terapii znevýhodňuje pouze ženy, v určitých situacích mohou nerovnosti v nastavení systému snášet i muži. Jde především o dvojice, ve kterých je partnerka cizinka.

„Pokud je žena Češka nebo je u nás zdravotně pojištěna a má partnera cizince, nárok na úhradu terapie od své zdravotní pojišťovny má. Ale když má zdravotně pojištěný Čech za partnerku cizinku bez zdravotního pojištění, pojišťovna jim terapii neuhradí,“ uzavírá H. Višňová.