Spolu se zrakem je sluch naším nejdůležitějším smyslem, který nám umožňuje orientaci v prostředí a komunikaci s okolím. Pro děti, které ještě neumí mluvit a číst je sluch dokonce tím nejdůležitějším smyslem.

Zvuky dokážeme vnímat díky uším, které máme po obou stranách hlavy. Zachycují vlnění a vedou jej k bubínku. Zvukové vlny rozechvívají bubínek a vibrace jsou dále vedeny do středního ucha ke kůstkám – kladívku, kovadlince a třmínku. Tyto kůstky tvoří pákový stroj, který mechanicky převádí vlnění (zvuk) do vnitřního ucha.

Třetí část našeho sluchovodu začíná orgánem nazvaným oválné okénko (fenestra ovalis), na které „klepe“ třmínek – poslední ze středoušních kůstek. Vnitřní ucho má za úkol přeměnit mechanickou energii na bioelektrickou. Umožněno je to díky hlemýždi (cochlea), který nervové impulsy předává sluchovému nervu a ten změněnou informaci o zvuku předává do řídící centrály našeho těla, do mozku.

Ve vnějším uchu v  hlemýždi (cochlea) nalezneme Cortiho orgán, v kterém se ve větším množství nalézají vláskové buňky zodpovědné za příjem sluchového signálu. Na videu je izolovaná “tančící” vlásková buňka na melodii rokenrolové písně.