https://www.youtube.com/watch?v=SskgZfndtf4

Sklo bylo objeveno v polovině 3. tisíciletí př. n. l. v Mezopotámii. Tehdy ještě velice nečisté sklo se používalo především na výrobu různých ozdob.

V Čechách se sklo prvně objevilo ve 2. tisíciletí př. n., l. kdy ho sem v rámci výměnného obchodu přinesli zřejmě obchodníci ze syrské oblasti a z Egypta. Od té doby se na našem území sklo začalo i vyrábět.

Jednalo se však o různě zbarvený a často nedokonale protavený materiál na výrobu korálků a dalších ozdob. Větší objemem výroby a hlavně vyšší kvalita zpracování skla se objevuje zhruba od roku 400 př. n.

l., kdy se jeho výrobě začali věnovat Keltové. První písemná zmínka o výrobě skla u nás pochází z roku 1162, první sklárny vznikají ve 13. a 14. století hlavně v oblasti Krušných hor, Krkonoš, Šumavy, Lužických hor a Jizerských hor.

Od poloviny 14. století dokázaly české hutě tavit již téměř čisté, či jen slabě žlutě nebo zeleně zabarvené sklo.

Základní surovinou pro výrobu skla jsou sklářské písky. Vedle naprosto dominantního křemene obsahují také zrna jiných minerálů – nejčastěji živců, slíd či tzv. těžkých minerálů (např. granátu, turmalínu, či magnetitu).

Sklářské písky se těží v lomech a požadavky na jejich kvalitu, ať již z hlediska zrnitosti, minerálních či chemických vlastností, se liší podle druhu vyráběného skla.