https://www.youtube.com/watch?v=GxDBHLmLJ0s

Mars ani Venuše nejsou v kosmickém měřítku od Země příliš daleko. Povrch Venuše je však příliš horký a zdejší atmosféra příliš hustá, že přistání na druhé planetě zavání sebevraždou. Mnohem nadějnější se v tomto ohledu jeví Mars.

Jistě, cesta tam i zpět pár měsíců zabere, ale to by se po důkladném fyzickém i psychickém tréninku snad dalo zvládnout. Je tu však spousta jiných obtíží, které brzdí možnosti pilotovaných letů k jiným planetám.

Sem patří samozřejmě finance. Meziplanetární lety jsou drahým špásem a i kosmické agentury šetří, kde mohou.

Jiné problémy jsou technického rázu. Vesmír není pro lidský organismus bůhvíjak přátelským prostředím. Všudypřítomná radiace ničí zdraví, nepřítomnost gravitace zase způsobuje atrofii svalů. Vyřešit se musí i to, co lidé v kosmické lodi budou během cesty i během pobytu na jiné planetě jíst, pít a koneckonců i dýchat.

Při současných možnostech by cesta k Marsu trvala devět měsíců. Nejde jen o fyzickou náročnost takové dlouhé pouti. Důležité také je, aby se posádka během cesty neukousala nudou a hlavně mezi sebou udržela dobré vztahy.

Hibernací k úsporám!

Co s tím? Vědci oprášili myšlenku, kterou důvěrně znají diváci sci-fi filmů, totiž hibernaci. Dlouhý řízený spánek si vyzkoušela posádka kosmické lodi Endurance ve snímku Interstellar či záchranná mise z hororového filmu Horizont událostí.

A taková Ellen Ripleyová? Ta vlastně neznala nic jiného než hibernaci nebo kočkování s vetřelci.

Na možnosti hibernace se nyní zaměřuje i Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Tato organizace pověřila několik vědců, aby prozkoumala, jak by hibernační proces mohl fungovat a také, jaké následky by na astronautech zanechal.

Kdyby totiž posádka cestu k Marsu prospala, řídícímu středisku by odpadla spousta starostí. Meziplanetární cesty by tak byly rázem levnější, bezpečnější a pro posádku méně psychicky a fyzicky náročné. Ušetřilo by se na zdrojích, ale i na vnitřních prostorách kosmického modulu.

Nebyla by zapotřebí kuchyň, ani prostor ke cvičení, které ve stavu beztíže alespoň částečně nahrazuje gravitaci. A možná by nebylo třeba spěchat s vývojem superrychlých pohonů, které jsou podle NASA klíčovou prioritou k omezení dávek radiace během dlouhého letu.

VÍCE SE DOZVÍTE V 21. STOLETÍ 11/2015, KTERÉ VYCHÁZÍ PRÁVĚ DNES!