https://www.youtube.com/watch?v=7IfwNGlGuQk
Nerezová ocel byla vynalezena počátkem 20. století a nejčastěji se s ní setkáme u jídelních příborů, nádobí, dřezů atd. Základní příměsí nerezové oceli je chróm, který na povrchu vytváří oxidací ochrannou vrstvu. Nerezovou ocel lze recyklovat, a tím ušetřit energii i materiál.
Recyklát se vloží do pece a pro zvýšení pevnosti a korozivzdornosti se přidá nikl. Směs se zahřeje obřími elektrodami až do roztavení a pak se nalije do rafinovací pece, kam se vhání argon a kyslík a tím se vypálí, nebo vysrážejí některé nečistoty.
Čistá ocel se následně vypouští do dlouhé formy a chladnoucí pás se rozdělí na menší kusy a označí speciální křídou pro horké povrchy. Poté se pás protahuje válcovací stolicí, a tím se prodlužuje až na délku 600 metrů a ztenčuje se.
Po mírném ochlazení je pás navinut na cívku a znovu se čistí v kyselině, kde se odstraní veškeré zbytky případné koroze. Plech z cívky se válcuje na požadovanou tloušťku, tím se i zhutní a vyleští do hladkého povrchu.
Nakonec se chróm sloučí s atmosferickým kyslíkem a vytvoří oxid, který ocel chrání před korozí.
