https://www.youtube.com/watch?v=6N-tAV62ZGs

Oční vady nejsou výsadou moderního člověka. Trpěli jimi už naši dávní předci, kteří se společně s rozvojem poznání postupně snažili tyto vady korigovat.

Kdy se poprvé objevily brýle, neumíme s naprostou přesností říci. Archeologové však při vykopávkách ve staroasyrském městě Nimrud ležícím na řece Tigris nalezli krystal, o němž se domnívají, že byl, či alespoň mohl být, používán jako zvětšovací sklo.

Pokud tomu tak skutečně bylo, pocházejí nejstarší pokusy o nápravu očních vad optickými pomůckami z doby okolo roku 2000 př. n. l.

Krátce po přelomu letopočtu používal císař Nero (37 – 68) při sledování gladiátorských zápasů vyleštěný smaragdový krystal. Ovšem odborníci se domnívají, že tak činil spíše kvůli jeho zelené barvě, která dokázala eliminovat přímé sluneční paprsky.

V italském rukopise z roku 1289 je již zmínka o čočkách upevněných v obroučkách, tedy o předchůdci dnešních brýlí. Jako jejich vynálezce je někdy označován Salvino degli Armati (1258 – 1312) z Florencie.

První učenec, jenž brýle nejen sám užíval, ale i je doporučoval k užívání, je anglický filosof Roger Bacon (1214 – 1294).

V pozdějších letech se brýle začaly masivně šířit po celé Evropě a občas podléhala i různým módním vlnám – tak se objevil v roce 1830 například monokl, později tzv. cvikr (binokl), neboli brýle bez obrouček.