https://www.youtube.com/watch?v=7tcrd-6Vuww
Na území Sahary existovala poušť již před sedmi miliony lety. Důkazy o poušti staré 86 000 let byly objeveny v Tunisu a o poušti staré 20 000 let v Mauretánii. Celá lokalita si tak prošla celou řadou období pouští a vlhkých období, kdy zde byly příznivé podmínky pro život.
Podle vědců se poušť vrací přibližně každých 22 000 let, a mohlo by to souviset s tzv. Milankovičovým cyklem klimatických změn, které jsou vyvolány opakovanými změnami v pohybu Země kolem Slunce a v otáčení naší planety kolem své osy.
Hroši na Sahaře
Dnešní Sahara se začala formovat teprve před 6000 lety. Poslední období tzv. zelené Sahary probíhalo v období před 12 000–6 000 lety, kdy se zde objevuje velké množství plochých jezer a řek plných krokodýlů a hrochů.
Dostatek vody pak vedl k růstu bujné vegetace. Žila zde početná stáda zvířat, včetně slonů a žiraf, tak jak to dnes vidíme například v Tanzanii nebo Keni. Celá oblast nabízela velmi úrodnou půdu vhodnou pro pěstování plodin a pastevectví.
Důkazy o tom přináší celá řada archeologických nálezů a skalních kreseb po celé Sahaře. Jedny z nejkrásnějších se zachovaly v Tassíli-n-Ajjeru, pohoří na jihu Alžíru.
Písek získává navrch
S tím, jak před 5500 lety získává navrch písek a Sahara vysychá, stahuje se zdejší obyvatelstvo do údolí Nilu. Díky tomu se zde zrodil Egypt, jedna z největších starověkých civilizací.
Přesto však Sahara ani ve své pouštní fázi nebyla vždy tak vyschlá a nehostinná, jak je tomu dnes. Římská provincie Africa, která byla ustanovena v roce 146 př. n. l. po zničení Kartága v třetí punské válce, byla nejbohatší provincií Říma a byla označována jako „obilnice říše“.Ještě staří arabští spisovatelé uváděli, že je možné putovat severní Afrikou ve stínech stromů.
Rozšíření pouště na sever však napomohl sám člověk. Při další z arabských invazí v 11. století byly totiž vykáceny zdejší bohaté olivovníkové háje, které tvořily základ místní ekonomiky od římských dob.
Chybějící porost, spolu s intenzivním pastevectvím, pak už jen urychlil erozi půdy a nástup pouště.
V 19. století urychlil postup pouště i konec arabského otrokářství. Když zmizeli otroci, kteří posledních tisíc let čistili studně a bojovali proti postupu pouště, příroda rychle získala navrch.
I dnes Sahara vlivem klimatických změn, ale zejména v důsledku nadměrného spásání vegetace dobytkem a zvěří či kácení zeleně postupuje. Stepi a savany jsou proměňovány v poušť a jsou zasypávány saharským pískem.
Státy sahelu se ve spolupráci s OSN tento proces snaží zastavit nebo alespoň zmírnit.