https://www.youtube.com/watch?v=Z3U0vjSUhOA

Když velké a hmotné hvězdě vyprší její čas, nastane cosi velkolepého. Ohromná masa se začne hroutit do sebe a může vzniknout superhustý objekt, pro který se vžil ne zcela přesný termín černá díra.

Z vlivu takové černé díry nedokáže uniknout ani světlo, snad jen určité záření se dokáže vymanit z této pasti. Jakmile cokoli překročí tzv. horizont události černé díry, je nadobro ztraceno….

Tak vypadá obecná představa o černých dírách. Velkou zásluhu na tom, jak se v obecném povědomí o černých dírách smýšlí, má populární britský vědec Stephen Hawking (*1942). Ne každý badatel sice s Hawkingovými názory beze zbytku souhlasí, existenci černých děr však málokdo zpochybňuje.

A tebe sním taky…

Jakmile je něco schopné pohltit světlo, znamená to, že lidské oko i s pomocí nejsilnějších teleskopů nedokáže onen žravý objekt zachytit. Člověk tedy jen tuší, že uvnitř galaxie existuje jakýsi nestvůrný otesánek, který zbaští vše, co mu přijde do cesty.

A kdoví, jestli si tento obr jednou neposvítí i na naši sluneční soustavu… Každopádně naše planeta je v relativním bezpečí, protože její mateřská hvězda nepovažovala za nutné cpát se ke středu galaxie, ale zůstala na jejím okraji.

S černými dírami je to složitější, protože zde na sebe narážejí dvě fyzikální teorie. Gravitační teorie vysvětluje fungování černých děr, na druhé straně kvantová teorie zjednodušeně řečeno říká, že jakákoliv informace nemůže zaniknout. Pokud se dají obě hypotézy dohromady, tak mizí něco, co vlastně zmizet nemůže….

VÍCE INFORMACÍ VÁM NABÍDNE 21. STOLETÍ Č. 2/2015, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI!