https://www.youtube.com/watch?v=eqEHCwE65hE

Pampelišku zná z tuzemských luk každý díky jejímu výraznému žlutému květenství, tzv. úboru, jež se po odkvetení změní v ochmýřené nažky. Pampeliška lékařská je známá i jako smetánka lékařská.

Ve skutečnosti se jedná o rozsáhlý komplex mnoha druhů, které se rozmnožují za pomoci klonování (tzv. apomiktické mikrospecie). U nás se nachází asi 250 těchto apomixií, z nichž popsáno bylo zatím asi jen 100. Poměrně paradoxní je, že druh, podle kterého je celý komplex nazýván – Taraxacum officinale (Pampeliška lékařská) – u nás neroste.

Správné označení tuzemských pampelišek je Taraxacum sect. Ruderalia.

Nejhojněji u nás roste pampeliška křídlatá (Taraxacum alatum), pampeliška bezzubá (Taraxacum hepaticum) či pampeliška záhadná (Taraxacum glossodon).

Pampelišky jsou vytrvalé plevelné byliny vysoké od 5 do 40 cm. Mají houževnatý zásobní kořen a listy tvoří přízemní růžice. Květenství vyrůstají na dutých stvolech a jsou tvořena květními úbory žluté barvy.

Květní úbory tvoří až 200 jednotlivých jazykových květů a kvetou od dubna do srpna. Plodem jsou pak nažky s padáčkem vytvořeným z bílého chnýří, díky nimž mohou semena doletět do značné vzdálenosti.

Pampleiška je sice na zahrádce obtížný plevel, ale zároveň jde o významnou léčivku. Před rozkvětem rostliny se sbírá kořen, od května do září listy a v březnu a dubnu nať s kořenem. Příznivé účinky má pampeliška při zánětech močových cest či při ledvinových kamenech.

Navíc zvyšuje tvorbu a vylučování žluči. Někde se pampelišky používají i jako přísada do salátů, vyrábí se z nich umělý med či dokonce víno.

V neposlední řadě je pampeliška velice důležitá pro včely