Německým vědcům se nedávno podařilo vytvořit rekonstrukci tváře ženy, která utonula v močálu v Dolním Sasku v době, kdy byl Řím ještě vesnicí lokálního významu. Dívka trpěla řadou zdravotních problémů a její tělo neslo také řadu známek těžké fyzické práce. Smrt pro ní tedy byla prakticky vysvobozením.

Když bylo tělo Moory, jak začala veřejnost dívce z močálu přezdívat, před šesti lety nalezeno, považovali jej zbytky těla Elke Kerllové, která zmizela v roce 1969 při návratu z tanečné zábavy. Genetický test však ukázal, že nalezené zbytky nepatřily teenagerce z 20. století, ale ze starší doby železné. Radiokarbonové datování umístilo dobu jejího života někam mezi roky 764 – 515 př.n.l. Obraz, který analýza jejího těla poskytla, není rozhodně příliš veselý. Děvče, které zemřelo zhruba ve věku 18 let, trpělo řadou problémů, počínajících u podvýživy po chronické záněty až k nezhoubnému nádoru na spodní části lebky. I její lebeční kosti vykazovaly stopy po vyhojených rozsáhlých zraněních.

Zakřivení její páteře zase prozradilo, že dívka musela po celý život velmi těžce pracovat: podle vědců musela prakticky každodenně nosit těžká břemena, například objemné nádoby na vodu. Analýza kosterních zbytků však vědcům nestačila a rozhodli se proto, že nebohé Mooře pohlédnou přímo do tváře. Experti z Univerzitního medicínského centra v Hamburku-Eppendorfu nejprve vytvořili digitální obraz jejích lebečních kostí. O zbytek práce při přesné rekonstrukci jejího obličeje se pak postarali další specialisté z Německa a Velké Británie.