Mumio se od pradávna považovalo za tajemnou substanci, kterou znali jen vyvolení lidé. Dostalo přídomek »životní elixír králů a velmožů«. Údajně vyléčí každou chorobu!
Předešleme, že mumio, kterému se věnujeme, nemá nic společného s mumiem (mumia vera aegliptiaca) jako látkou, která je směsí prášku z mumií, konzervovaných asfaltem a pryskyřicemi. Tato látka se používala k zastavení krvácení.
Podobá se asfaltu
Pojmenování »mumio« pochází z řečtiny, kde znamená »uchovávající tělo«.
Pravé mumio získalo přídomek »černé zlato« a také se za něj skutečným blýskavým zlatem hojně platilo. Jde o tuhou hmotu tmavohnědé až černé barvy s třpytícím se povrchem. Mumio je na povrchu lesklé, podobné asfaltu. Má výrazně hořkou nezaměnitelnou chuť a charakteristickou zvláštní aromatickou vůni. (Zápach a chuť vzniklého mumia připomíná pelyněk.)Velice snadno se rozpouští ve vodě (v lihu nikoli). Je plastické, taje obvykle při 80 °C, ale někdy postačí jen teplo ruky.
Obtížně se získává
Naleziště mumia se nacházejí v horách Střední Asie a Dálného východu. Jsou hlavně v Kyrgyzstánu, Číně, Indii, Mongolsku. Místní lidé mumio sbírají v těžce dostupných terénech ve výškách nad 3000 metrů. Tam se vydávají na několikatýdenní výpravu, jejímž výsledkem je několik vaků syrového mumia. Sběr pro ně bývá jediným zdrojem příjmů, takže umístění svých nalezišť tají a informace o nich si předávají z otce na syna. Předpokládaná doba potřebná k vytvoření mumia se odhaduje na rozmezí od 100 do 1000 roků.
Zajímavé je, že často se v místě výskytu primárního mumia nachází zlatonosné naleziště.
Původ zůstává záhadou
Dosud není zcela objasněn jeho původ. Jasné je, že jde o hmotu která prosakuje ze skalních puklin a tvoří ve skalních dutinách nebo na stěnách a stropech obtížně přístupných jeskyní malé krápníky či stalaktity, které tvarem připomínají »slzy hor«.
Nejčastěji se označuje za vedlejší produkt vzniku ropy. Podle jiné hypotézy může jít o organické pozůstatky fauny a flóry, které se vzájemně v průběhu tisíciletého přirozeného procesu promísily a spojily s anorganickými skalními minerály. Ovšem někteří autoři tvrdí, že jde pouze o mineralizované exkrementy pradávných horských hlodavců a následnou činnost horotvorných geologických procesů.
Na řadě je chemie
Z chemického hlediska je mumio přírodní směsí organických i anorganických látek. Podle místa výskytu obsahuje cca 28 prvků z Mendělejevovy soustavy, 30 mikroprvků, 14 oxidů kovů, šest aminokyselin, steroidy, fosfolipidy, řadu vitamínů, éterických olejů a dalších biologicky aktivních látek. Nechybí mj. draslík, hořčík, fosfor, vápník, kobalt, molybden, olovo, chrom, ale dokonce ani titan, rtuť a zlato. Procentuálně obsahuje 18 % nerostných látek, 15 % vody, 14 % látek bílkovinné povahy, po čtyřech procentech tuků a steroidů. Zbytek připadá na bezdusíkaté organické látky. Někteří odborníci, kteří využívají moderní techniku, nyní uvádějí přes 230 zjištěných komponentů mumia.
Mělo chránit před smrtí
Moudrost východních národů praví: „Pouze mumio chrání před smrtí!“ V Tibetu ho nazývají »králem léčiv«. První psané zmínky o mumiu pocházejí ze zápisků arabského lékaře, přírodovědce a filozofa Avicenny z 11. století, který popisuje vysokou účinnost balzámu zejména při hojení zlomenin a zlepšování celkového zdravotního stavu. Jako lék ho doporučovali Aristoteles, později další renomovaní představitelé lékařské vědy jako Paracelsus či Agricola.
Vědomosti o použití mumia při léčbě se předávaly v nejpřednějších lékařských rodinách jen ústně z otce na potomky. Ve středověku se takové poznatky soustřeďovaly v církevních řádech. Obrat nastal v 1. polovině 18. století, když v Číně vyšlo devadesátisvazkové (!) dílo shrnující dosavadní poznatky o léčení touto přírodní substancí.
Tajemství odhaluje i věda
Na rozdíl od různých lektvarů babek – kořenářek se možnými léčebnými účinky mumia už několik desetiletí zabývá také věda. Začalo to v padesátých letech minulého století. Na výzkum možných léčebných vlastností se soustředili zejména experti v Číně, USA a Indii. Velkou pozornost mu věnoval i tehdejší Sovětský svaz, na jehož území se nacházela četná naleziště. Tam se mumio z Altaje či Kavkazu stalo přímo národním pokladem podléhajícím zvláštní ochraně. Samozřejmě se nesmělo vyvážet za hranice. To je však minulostí a dnes si ho u nás můžete koupit. Musíte však dát pozor na padělky. Jejich tradice začíná už v antickém Řecku, kde šibalové náhražku mumia připravovali ze směsi asfaltu a plavené křídy.
Působení prý není jednostranné
Příznivci mumio považují za nejlepší adaptogen – rostlinný produkt zvyšující odolnost organismu proti stresovým situacím, jako je zranění, úzkost nebo tělesná únava. Mumio má být přírodní biostimulátor, antiseptický, silně posilující imunitní systém. Zabraňuje rozvoji osteoporózy. Doplňuje hladinu minerálních látek. Stimuluje rezervy organismu, chrání ho před působením toxických a radioaktivních látek. Urychluje hojení ran, popálenin a hlavně zlomenin. Pomáhá při zánětech trávicího traktu a ovlivňuje i mnoho jiných neduhů.
PRO
Emil Václav Havelka,
oficiálně jeden z nejlepší desítky světových astrologů, léčitel
Mumio léčí přes 200 nemocí
Významní panovníci měli dvorní lékaře, kteří léčili pomocí mumia. Dováželo se hojně z Číny, Indie nebo Mongolska. Kdo měl mumio, dbal, aby ho nikdo nenašel. Ve filmu o Angelice se mumio považuje za nejdražší skvost. Mumio je produkt, který vzniká horotvornou činností při sopečných výbuších. Láva, která probublává přes ropu, vytváří jakýsi asfalt. Při velmi vysokých teplotách vzniká látka, která má zvláštní zápach a chuť. Pro svou vzácnost se často nahrazuje – podvodníci připravují náhražky, které nejsou účinné. Mumio musí mít certifikát. Nejlepší mumio pochází z Altaje, tedy z Kyrgyzstánu. Pozná se podle zvláštní chuti, specifického zápachu a podle toho, že se v ruce rozpouští.
Mumio má velice široké působení. V mojí knize popisuji 220 způsobů léčení různých chorob pomocí mumia. Jde o velice účinný adaptogen, který předčí i ženšen. Dá se totiž použít na jakékoli onemocnění.
PROTI
Prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc.,
vedoucí představitel Českého spolku skeptiků Sisyfos
Jde o bombastickou reklamu!
Podle reklamy je mumio „tajemná substance, o jejíž existenci měli vědomost jen zasvěcení a mocní. Extrakt z mumia má pozitivně ovlivňovat metabolické procesy a má mít protizánětlivé, baktericidní a analgetické účinky. Podle firemní reklamy urychluje regeneraci všech tkání, zkracuje dobu hojení kostí 2–2,5 x, je lékem chorob cév a srdce, nemocí krvetvorby, likviduje otravy a léčbu tuberkulózy zkracuje třikrát.
Jako většina podobných »přírodních« preparátů, které jsou dnes dováženy do České republiky s bombastickou reklamou, nejsou preparáty z mumia považovány za lék, ale za potravinový doplněk. Údaje o jejich léčivých vlastnostech jsou nevěrohodné, protože neexistují klinické studie, které by takové účinky prokazovaly, nehledě k tomu, že složení mumia není standardní a že extrakt z něho je vzhledem k vzácnosti mumia vysoce ředěný.
Jak to vidí 21. STOLETÍ
21. STOLETÍ nepopírá, že mumio může někdy být významným biostimulátorem a adaptogenem, možná působivějším než všehoj ženšenový. 21. STOLETÍ zdůrazňuje, že mumio nelze zařadit do oblasti alopatických léčiv (užívaných klasickou medicínou), protože svým nestabilním složením je v rozporu s farmaceutickými předpisy mnoha zemí. Mumio tedy nelze považovat za nějaký zázračný lék!
Více se dozvíte:
M. Vokurka, J. Hugo: Velký lékařský slovník, MAXDORFJESSENIUS, 2009
J. Heřt: Slovník esoteriky a pavěd, Nakladatelství Věra Nosková, 2008
E. V. Havelka: Mumio, Astrál, 2005
Čtenářská anketa internetového vydání 21. STOLETÍ
Mumio jako přírodní preparát s údajně léčivými účinky podle Vašeho názoru:
Všeobecně účinně pomáhá léčit většinu nemocí. 27%
Pomáhá zlepšovat zdravotní stav jen u senzitivních osob. 8%
Výrazně zlepšuje pouze činnost imunitního a metabolického systému. 14%
Léčivé účinky má nevěrohodné, protože je nepotvrdily klinické studie. 42%
Nemám dostatek informací. 9%
