Sny se objevují v různých fázích spánku a mají odlišný charakter. Lékaři ve spánkových laboratořích testují možnost s pomocí citlivých snímačů ovlivnit zvnějšku stresující sny stimulací příslušných částí mozku. Odkud sny přicházejí a mají nějaký význam? A opravdu stačí k vyplašení nočních můr senzory na hlavě nebo magnetické pole?
Podle jedné z definic je sen narativní zážitek (tedy zážitek s příběhem), ke kterému dochází během spánku. Sny se zdají každému, ale někdo si je po probuzení vůbec nevybaví. Opakované studie ukazují, že jedinci, kterým se nic nezdá, patří k lidem – pokud jsou praváci – s aktivnější levou mozkovou hemisférou. V praxi to znamená, že používají logiku, matematické, analytické, pojmové a kauzální myšlení a jen velmi málo myšlení prostorové, obrazové a intuici.
I ke snění potřebujeme srdce a mozek
Obecně se soudí, že sny jsou ve spaní spojené s fází REM (rapid eyes movement – rychlé oční pohyby), která se střídá se čtyřmi stádii fáze NREM (non rapid eyes movement – pomalé oční pohyby). Fáze REM je potřebná především k duševní relaxaci, NREM k relaxaci svalové. Fáze REM je zajímavá i tím, že člověk je naprosto nehybný. Strnulé není jen hladké svalstvo, srdeční sval, bránice a okohybné svaly. Povolí svalové napětí, mění se průtok krve jednotlivými orgány (proto se objevuje např. erekce nebo překrvení vaginální oblasti). Mozek zřejmě nejsilněji regeneruje, protože má nejvyšší spotřebu kyslíku.
»Ty můj snílku« nemusí být lichotka
Sní všichni savci, největší snílek je ptakopysk (57 % jeho spánku je prý fáze REM) i někteří další ptáci, u jiných živočichů tato fáze objevena nebyla. REM fáze a tedy snění je řízena Varolovým mostem, součástí mozkového kmene, odkud je řízeno i instinktivní chování a nepodmíněné reflexy. To je v souladu s tvrzením, že sny si nepamatují lidé, kteří nemají harmonizovanou levou a pravou hemisféru a přístup k instinktivním funkcím, se kterými pracuje i intuice.
Souboj snů a neodbytných myšlenek
V průběhu noci se fáze střídají, délka jednoho cyklu je obecně až 110 minut, samozřejmě vliv má jak věk, tak aktuální zdravotní stav. V každém dalším cyklu je delší fáze REM. I proto máme dojem, že se nám sny zdají více k ránu. Srovnáním fází REM a NREM se dále ukázalo, že lidé probuzení ve fázi NREM právě snili ve 20 % případů a ze svých snů měli spíše pocit myšlení než snění. Častěji se jim zobrazovaly jejich aktuální denní problémy. Zajímavé je také, že něco, co vypadalo jako sen, se v NREM fázi vyskytovalo u lidí s narušeným spánkovým režimem nebo u osob zpracovávajících těžká traumata. Lidé probuzení naopak ve fázi REM v 88 % případů procitli z bohatého narativního snu, který byli bez problémů schopni vyprávět.
Ponory v peřinách
Porovnání bdělého bytí, spánku a REM a NREM fází nám dává zajímavý obraz. Představte si tři úrovně – první úroveň základních životních funkcí, kterou mají jak rostliny, tak živočichové včetně člověka. Druhou jako emoce a instinkty, které jsou společné všem obratlovcům. Třetí jako vědomí vlastního já, »já jsem« (vlastního bytí) a vědomého jednání, kterého je schopen pouze člověk. Při usínání se postupně – jako bychom klesali do hlubin spánku – vzdáváme se třetí, nejvyšší úrovně, pak druhé a v nejhlubších fázích spánku (tedy v průběhu NREM) jsme dokonale relaxovaní duševně i fyzicky na první úrovni, bez vědomého konání i emocí. Ve fázi REM se jakoby vynořujeme zpět i ke druhé úrovni a na této úrovni jsme schopni přijímat i podprahové podněty, na které ve spánku reagujeme. Podobné úvahy o fázích spánku REM a NREM vedly některé vědce dokonce k tomu, že přestali REM fázi považovat za spánek a označují ji spíše za třetí stav existence mimo stav bdění a NREM spánku, někdy označovaný jako paradoxní spánek.
Snít při vědomí není totéž jako vědět při snění
S nácvikem technik můžeme také zvýšit šanci mít lucidní sen, »sen ve snu«, kdy si uvědomujeme, že sníme, a můžeme sen ovlivňovat. Znal je už Aristoteles. Jejich nácvikem se zabývají také tibetští buddhisté, praktikující jógu, nebo islámští mystikové – súfíjci. Koncem 20. století byl však tento jev experimentálně zkoumán a prokázán vědeckými metodami. Lucidní sen lze popsat jako polovědomý stav, kdy si spící člověk uvědomí, že sní a to mu dá možnost svůj sen téměř bez omezení řídit. (Není to však totéž, jako když nepříjemnou situaci v bdělém stavu řešíme fantaziemi o tom, co všechno bychom udělali, kdyby…). Obecně se dá říci, že jsou »probuzená« zraková centra, a motorická centra. To je zřejmě i důvod toho, proč jsou sny tak plné pohybu a jsou akčnější než naše bdělé zkušenosti. Za nadstavbu lucidního snu je považovaný stav oddělení mysli od těla.
Když jde logika spát, probouzí se kreativita
„Některé oblasti během snu jsou aktivnější než ostatní a je otázka, co je příčinou a co je důsledkem, odpověď je zřejmě někde uprostřed obou možností“, tvrdí Deirdre Barrett, profesor na americké Harvard Medical School. Oblasti, které jsou ve spánku jen minimálně aktivní, jsou vývojově nejmladší oblasti čelních mozkových laloků. V nich sídlí logické uvažování a „cenzura“ myšlení. Pravděpodobně něco podobného, co psychologové nazývají vnitřním rodičem. Ten způsob myšlení, který nás vždycky se vztyčeným ukazovákem nasměruje k tomu, co je konvenčně přijatelné, co je obvyklým způsobem »jak se to má dělat, jak se to dělá správně«. Pokud je ale tento vliv v bdělém stavu příliš silný, omezuje naše tvůrčí schopnosti a nedovolí nám vymyslet jiné, naše vlastní neobvyklé řešení, o kterém se nám pak »může jen zdát«.
Sen na klíč
Vědci testovali schopnost sny přivolat, ovlivnit a zjistili, že to je možné i bez používání např. farmakoterapeutik pro dosažení hlubokého uvolnění, zklidnění (sedace). Pochopení snů by nám mohlo přinést řešení každodenních problémů. To má dvě úskalí – sny si pamatovat a zapsat a porozumět jim. „Že můžeme kontrolovat naše vlastní sny je pravda, skutečně mnohem víc než si lidé běžně představují nebo než dokážou“, tvrdí také Deirdre Barrett. Techniky na vyvolání a kontrolu snů, snové know-how, se velmi liší podle toho, jestli se snažíte snít o jednom konkrétním osobním nebo profesním problému (např. jak vyřešit vleklý konflikt s kolegy), snít o nějakém konkrétním tématu nebo jestli se snažíte vyvolat lucidní sny. Z terapeutického hlediska je ideální vypracovat nácvikové techniky pro pacienty s opakovanými děsivými sny, které jsou součástí posttraumatických stavů.
Proč jsme ráno moudřejší než večer?
Pokud byste chtěli obhajovat hypotézu, že sny jsou vytvářeny náhodně, musíte vysvětlit, proč se opakují stejná témata, stejné obrazy, proč se ve snech objevují dotěrné problémy z každodenního života, někdy přímo, někdy převlečené za něco zdánlivě nesouvisejícího. Naše schopnost je ve spaní řešit je stejná jako v bdělém stavu. Jen to, že řešení najdeme nejdřív ve snu, vyplývá ze zmiňovaného principu, že si to »dovolíme«. Ve spánku jsme ve stavu, který ze své povahy je živější, intuitivní a emocionální a mnohem méně podřízený zvyklostem a pravidlům, ve kterých jsme si zvykli se pohybovat. Ráno si souvislosti a naznačené řešení uvědomíme a je po problému. Proto se také říká, že ráno je moudřejší večera.
Tahák pro bezvědomí
Pro řešení problému ve snu, je dobré se připravit – nepřejídat se večer, nepít alkoholické nápoje, usínat ve vyvětrané místnosti. Nedat se rušit, případně praktikovat jednoduchou relaxační techniku na uvolnění svalů a pak zavřít oči, představit si, že vaše tělo relaxuje, těžkne a přitom držet v mysli obraz toho, o čem si přejete, aby se Vám zdálo. Není to tak jednoduché, jak to vypadá, protože to vyžaduje schopnost koncentrace. Tu má většina z nás oslabenou denní nutností myslet na několik věcí najednou, určitě víte, o čem je řeč. Proto si můžete připravit na noční stolek »tahák« – obrázek, předmět, který vám pomůže udržet v mysli obraz vašeho problému.
Lest na tikajícího tyrana
Když už se vám podaří pamatovat si svůj sen, je dobré mít stále po ruce něco na jeho zapsání. Jakmile ze snu začnete procitat, zopakujte si jej a zapište, třeba o půlnoci. I stručné poznámky vám pomohou si později vybavit sen celý. Největším nepřítelem zaznamenaných snů je zvuk budíku, kterému se ale většina z nás nedokáže vyhnout. Prospěšný může být před usnutím trik s představou ručiček hodin nastavených na dobu krátce před časem, kdy se má budík ozvat. Naprogramujete se na spontánní procitnutí a sen si zopakujete a zachováte, ještě než se budík ozve.
Univerzum prosakuje do snů
Jakmile máte sny už zapsané, je dobré se jim věnovat ve větším počtu, protože z různých obrazů vyvstane snáze jedno společné téma, jeden problém nebo jeho řešení. Ve snech totiž neplatí výklady, že »to« znamená vždy »toto«, obrazy jsou individuální a proto spoléhání se na snáře je obvykle naprosto zcestné. Něco jiného je porozumění řeči symbolů, které se ve snech objevují. To proto, že existují univerzální symboly sdílené napříč časem i kulturami, tzv. archetypální, a ty opět neznamenají vždy totéž, ale vedou i v individuálním kontextu k jednomu tématu. Některé snové obrazy se objevují ve snech budících strach. Pokud překročí jistou mez, stávají se z nich noční můry.
Strach v malých dávkách neškodí
Lékaři ze spánkových laboratoří se shodují v tom, že občasné děsivé sny jsou normální a není třeba je cíleně léčit. Samozřejmě pokud už děsivé stresující sny souvisí s přetrvávajícími stavy denní úzkosti, je komplexní léčba namístě. Jak ale vysvětlují odborníci »normální« dávku hrůz? Podle pozorování a analýz individuálních souvislostí děsivých snů často jejich obrazy signalizují rostoucí napětí mezi vnějším, přizpůsobeným chování a individualitou. Zjednodušeně například, když vás honí ve snu dravá příšera, může představovat verbální agresivitu, kterou jste nepoužili v situaci, kdy to bylo třeba pro vaši obhajobu, protože »se to nedělá«.
Bratři Fobos a Deimos
Ukazuje se, že denní a noční děsy jsou nerozlučně spjaty jako potomci Area a Afrodíté, Foibos a Deimos (Strach a Hrůza). Někteří lékaři byli dlouho přesvědčeni, že noční můry pomohou u úzkostných poruch snížit denní úzkostné stavy, protože uvolní napětí. Jak ale shodně potvrdily výsledky australských i kanadských studií, ukázalo se, že děsivé sny mohou úzkostné stavy v bdělém stavu ještě zhoršovat. „Je však možné, že je něco jinak v mozcích úzkostných jedinců, takže normální emocionální zpracování během snění selže,“ říká Tore Nielsen, ředitel spánkové laboratoře z nemocnice Sacre-Coeur v Montrealu. Co není jasné z těchto studií je to, zda noční můry hrají kauzální roli v denních úzkostech nebo jsou naopak vyjádřením základního osobnostního problému. V uvedeném mýtu můžeme najít ale i naději – dalšími potomky tohoto božského páru byli Erós a Harmonie.
Hackeři cizích snů
Je možné ovlivnit i cizí sny, působením podnětů ve fázi usínání nebo v průběhu spánku. V tom případě je důležité určit prahové hodnoty podnětů tak, aby snící osobu mohly ovlivnit a ještě nebyly tak silné, že by ji probudily. Jako příklad takového podnětu můžeme uvést zvuk tekoucí vody nebo tichou hlasovou stimulaci. Pacienti mohou ve spánku vnímat i nahrávku terapeutova hlasu, který jim nabízí scénáře řešení děsivých situací jejich snů.
Psychofyziolog Stephen LaBerge, který položil základ studia lucidních snů svými výzkumy na Stanfordské univerzitě v Kalifornii, testoval u snících osob ve fázi REM účinek slabého pulzu červeného světla, zaměřený na jejich obličej. Zjistil, že snící lidé často viděli pulzující červenou záři ve snu a pokoušel se stimulaci světlem stejné intenzity a frekvence využít k opětovnému navození lucidního snu.
Určitě máte sami zkušenost s neplánovanou návštěvou ve vašem snu – třeba když jste se ve snu přenesli na jižní pól nebo do ledové jeskyně, protože vám ve spánku spadla pokrývka z postele.
Spánek mezi magnety
Výzkumy se zabývají také vlivem magnetického pole na různé oblasti mozku, protože přenos impulzů po nervových drahách se děje na principu iontové výměny a elektrického signálu. Působení magnetického pole v bdělém stavu může pomoci zmírnit deprese a psychomotorické záchvaty. Proto je předmětem výzkumu i vliv magnetického pole na aktivitu mozkových center spícího člověka s cílem lépe pochopit děje vedoucí ke snění a terapii těžkých děsivých snů. Pokračování budoucích výzkumů zřejmě povede k neinvazivní zobrazovací metodě, která umožní zachytit nejen emoce snícího ale i obsah snu a umožní jeho efektivní terapeutické ovlivnění.
Spánek je srdeční záležitost
Lékaři univerzity v Západní Virginii v USA zveřejnili výsledky studie souvislosti délky spánku a rizika kardiovaskulárních onemocnění. 8 % populace spí pět hodin denně a méně a logistická regresní analýza více proměnných ukázala, že riziko, kardiovaskulárních onemocnění bylo více 2x vyšší než u lidí, kteří spí 7 hodin denně a vyšší bylo u žen. 9 % účastníků spalo obvykle devět nebo více hodin denně a také oni měli zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění. Výsledky byly upraveny koeficienty s ohledem na faktory, jako je věk, pohlaví, rasa, kouření, konzumace alkoholu, index tělesné hmotnosti, fyzická aktivita, diabetes, hypertenze a deprese. „Naše studie zjištění ukazují, že abnormální délka spánku negativně ovlivňuje kardiovaskulární zdraví,“ uvedl hlavní řešitel Anoop Shankar, MD, PhD., ze School of Medicine při univerzitě v Morgantownu v Západní Virginii. „Poruchy spánku mohou být rizikovým faktorem pro kardiovaskulární onemocnění i mezi zdánlivě zdravými jedinci.“
Můžete vyletět z kůže?
OBE, z anglického Out of Body Experience je stav, ve kterém údajně lze cestovat mimo čas a prostor, někdy je považován za nadstavbu lucidního snu. Je známý také pod pojmem astrální cestování. Nebyl dosud ověřený metodami vědeckého zkoumání, ale empiricky byly potvrzeny jevy, které nelze popřít ani zatím uspokojivě vysvětlit jinak. Například byl opakovaně popsán pokus, při kterém byl v místnosti vzdálené od místnosti s pokusným subjektem umístěn papírek s řadou čísel nebo zprávou. Osoba, která se uvedla do stavu, který zvnějšku vypadal jako hluboký spánek, byla po procitnutí schopna napsat přesné pořadí čísel nebo znění vzkazu, aniž je viděla v bdělém stavu. Rozhodně bude zajímavé propojit poznatky získané vědeckými metodami s empirií a objasnit podstatu těchto jevů.
Nemoc nebo blížící se smrt se může ohlásit ve snu
Ve snech skutečně můžeme být upozorněni na to, že našemu tělu hrozí onemocnění, ještě dříve, než ho vezmeme na vědomí. Není to nic tajemného, znamená to, že nevěnujeme svému tělu dostatečnou pozornost a opomíjíme zřetelné symptomy. Starořecká Asklépia byly nemocnice, ve kterých byla věnovaná pozornost i snům nemocných jako důležitým diagnostickým vodítkům. Záznamy o nich najdeme i u Hippokrata. Analýzy snů pacientů v terminálním stádiu onemocnění také opakovaně ukazují, že ve zhoršujícím se stavu oslabeného organismu mohou snové symboly také upozornit na blížící se smrt. Nikdy se však nezdá sen, ve kterém snící zemře.
Had s ocasem v tlamě vyřešil chemický problém
Když hledáme řešení nějakého problému, pohybuje se naše uvažování často stále dokola v naučených vzorcích a schématech. Ve snu je ale možné téměř všechno. Proto sny mohou přinést i skutečně kreativní a nekonvenční řešení, která se vymykají lineární logice v bdělém stavu. K těmto případům patří sen D. I. Mendělejeva, ve kterém uviděl periodickou tabulku, i sen chemika Augusta Kékulé. Ten se pokoušel na základě svých pokusů objevit uspořádání atomů do jednoho hlavního a dalších postranních řetězců tak, aby odpovídaly fyzikálním charakteristikám zkoumané sloučeniny. Nebyl však schopen nalézt řešení a neustále se problémem zabýval. Pak ve snu uviděl hada, který držel v tlamě svůj ocas, a v tomto obrazu našel řešení – cyklickou molekulu benzenu. To je současně ilustrací toho, že i tak silný symbol jako had s ocasem v tlamě – Uroboros, cyklický běh života – má skutečně v každém snu individuální smysl.
