Díky průmyslu, tepelným elektrárnám či spalování motorů se ročně dostává do ovzduší na 30 miliard tun oxidu uhličitého. Navyšování jeho koncentrace má však velmi známý nepříjemný efekt – tato látka působí jako skleníkový plyn a přispívá tak k oteplování atmosféry.

Co tedy s ním? Existuje již řada nápadů, například pěstování vhodných rostlin, či uskladňování plynů v podzemních zásobárnách. Další skupinou nápadů je „uskladnění“ plynu v nějakém typu sloučeniny, z níž nebude moci dále unikat.

K něčemu takovému jsou dobře vyzbrojeni například živočichové, kteří si vyrábějí pevné schránky z uhličitanu vápenatého, jako jsou například měkkýši (plži či mlži). Angela Belcherová se svými studenty z Massachusettského technologického institutu (MIT) se proto rozhodla tuto metodu z přírody odkoukat a napomoci uskladňování CO2 biologickou cestou.

Vybrala si k tomu organismy, s nimiž se dobře manipuluje – běžné kvasinky. Do těchto kvasinek vložila geny, převzaté právě od organismů, které dokáží „ulovit“ oxid uhličitý z vody a přeměnit jej na pevný materiál.

Takto upravené kvasinky pak produkují enzymy nutné pro mineralizaci, díky nimž dokáží z každého půlkilogramu zachyceného plynu vyrobit kilogram pevné látky. Tento proces zabíjí vlastně dvě mouchy jednou ranou: na jednu stranu umožní uskladnit nepříjemný CO2.

Tím, že vyrobí pevnou látku, z níž lze následně vyrábět například stavební materiál, ušetří i CO2, který by jinak vznikl při pálení běžných cihel.