Pohyb housenky pozoroval někdy snad každý z nás. Když si však na jejich pomalé sunutí kupředu posvítí vědci prostřednictvím moderních technologií, zjistí, že mechanismus jejich pohybu je mnohem složitější, než to na první pohled vypadá. Nápady odkoukané od housenek by mohly být v budoucnu využity pro konstrukci robotů.

Každý, kdo někdo pozoroval pohyb housenky si musel všimnout, že se tělo těchto larev sune kupředu prostřednictvím drobných vln. Biologové z Tuftsovy univerzity nedaleko amerického Bostonu se však rozhodli prozkoumat pohyb do větších detailů. Jako model si zvolili larvu lišaje druhu Manduca sexta, který je jedním z nejběžnějších druhů hmyzu zkoumaných v laboratořích. Pohyb larvy detailně sledovali prostřednictvím rentgenu i filmování v běžném viditelném světle. Z jejich výzkumů vyšlo najevo, že larva se pohybuje nikoliv jako jedno těleso, ale v podstatě jako dvě. A to nikoliv současně! Prvním z těles je její tělesná stěna s nohami a panožkami (nepravými končetinami na zadečkových článcích), druhým jsou její vnitřnosti. Záběry speciálních kamer odhalily, že vnitřnosti se pohybují téměř o celý krok dříve, než vnější část těla. Střevo se navíc při pohybu natahuje a smršťuje nerovnoměrně, což napomáhá ke tvoření jednotlivých „vln“ housenčího pohybu. „Tento mechanismus zjevně přispívá k neobvykle vysokému stupni volnosti  při pohybech živočichů s měkkými těly,“ spekuluje hlavní autor studie Michael Simon.  „Abychom zjistili, zda tento způsob pohybu znamená pro housenky evoluční výhodu, podobnou např. synchronizaci dýchání a pohybu měkkých tkání u běžících obratlovců, bude zapotřebí provést ještě řadu dalších výzkumů,“ uzavírá vědec.