Pro většinu z nás jsou houby v podstatě jen ceněnou trofejí z podzimních sběračských výprav či prostě jen položkou při nákupu v supermarketu. Naše planeta by však byla bez hub sotva planetou plnou života. Na klíčovou roli jisté skupiny hub v celoplanetárním ekosystému kápli nedávno vědci z univerzity v britském Yorku. 
Houby jsou zvláštní organismy, které jsou dnes mezi přírodovědci stále ve větší oblibě. Jejich význam je obrovský jak z hlediska ekologického, tedy jejich významu pro celý život přírody, tak z hlediska biochemického či farmaceutického. Houby jsou totiž obrovsky cennou zásobárnou látek, které jiné organismy vyrobit neumějí. Právě obě tyto funkce se snoubí ve výzkumu takzvaných mykorrhizních symbióz, tedy propojení hub s kořenovým systémem kvetoucích rostlin. Tato spolupráce je obrovsky efektivní a díky tomu také obrovsky rozšířená. Vědci dnes odhadují, že nejběžnější typ takové spolupráce, takzvanou arbuskulární mykorrhizu (AM), lze nalézt přinejmenším u celých dvou třetin všech druhů rostlin. A jak vlastně tato spolupráce funguje? Houba, která prorůstá pletivem kořenů rostliny od ní získává cukry nutné k získávání energie. Rostlina si je může koneckonců snadno vyrobit díky fotosyntéze. Co jí však chybí jsou dusíkaté látky, které potřebuje k vlastní výstavbě. A právě zde přichází na řadu houba, která dusíkaté látky získává rozkladem organické hmoty v půdě. Podle výpočtů, které nedávno publikovali prof. Alastair Fitter a dr. Angela Hodgeová z univerzity v britském Yorku je ve vláknech AM hub, hyfách, uloženo větší množství dusíku, než v samotných rostlinách. AM houby jsou tak pro ekosystém celé planety zcela klíčovým hráčem, bez nějž by se oběh dusíku přírodou, tzv. dusíkový cyklus zcela zhroutil.
