Co všechno může rozhodovat o tom, jaké geny se dostanou do dalších generací a jaké definitivně propadnou sítem dějin? Kromě přirozeného a pohlavního výběru znají vědci ještě další významnou evoluční sílu – kulturu. O obrovské síle kulturních tradic se nedávno přesvědčil tým amerických a izraelských genetiků, který se soustředil na geny Židů.

Diaspora, neboli roztroušení židovských osad, má obrovsky dlouhou tradici, která nemá obdobu u žádného jiného národa (viz rámeček). Během svého šíření po světě se navíc Židé s okolními skupinami mísili jen poměrně málo – na „vině“ zde byla především unikátní kultura a náboženství. Z hlediska genetiků je snaha nahlédnout do genů tak unikátní skupiny lidí velkou výzvou. Hlavním závěrem posledních výzkumů je, že přestože Židé žijí na nejrůznějších místech světa a na první pohled vypadají dosti odlišně, z pohledu genetiků jsou si stále blízce příbuzní – jako jeden jediný národ.

Pohled do buněčného jádra
Geny mohou na jedné straně dokázat, že Židy spojuje více, než jen vyznávání tóry, na druhé straně mohou také přispět k přesnější rekonstrukci složitých dějin migrace národa po celé planetě. Na zatím nejrozsáhlejší studii na toto téma se podíleli genetici z New York University (NYU) a univerzity v Tel Avivu. Na rozdíl od výzkumů předcházejících, které se soustředily především např. na analýzu krevních skupin či na data z tzv. mitochondriální DNA či z chromozomu Y, si vědci tentokrát vytipovali mnohem větší počet míst, roztroušených po vláknu DNA uloženém v buněčném jádru. Vzorky genů pak odebrali židovským populacím, které dnes žijí na území Iránu, Iráku, Sýrie, Turecka, Řecka, Itálie a východní Evropy. Pro srovnání si navíc vzali na pomoc data, pořízená vědci z mezinárodního Human Genome Diversity Project, který mapuje různorodost lidských genů napříč všemi národy současného světa. Srovnání s geny ostatních národů ukázalo, že geneticky jsou nejbližšími příbuznými Židů blízkovýchodní národy, jako jsou Drúzové, Beduíni a Palestinci.

Bratranci a sestřenice po celém světě
„Každá židovská skupina je geneticky odlišná, vzájemné podobnosti však jakoby mezi nimi spřádaly společné »genetické vlákno«,“ říká vedoucí autor studie, Harry Oster z New York University. Kromě důležitých podobností, které ukazují na vzájemnou příbuznost, však genetikové konstatovali i řadu rozdílů. Ty se objevily především proto, že se Židé přece jen tu a tam s okolními populacemi mísili. Není proto divu, že u některých Židů dnes potkáme tak zvláštní a »nežidovské« vlastnosti, jako jsou modré oči či světlé vlasy. Odlišnosti v rámci samotných židovských komunit však také nebyly zanedbatelné. Vědcům se podařilo identifikovat dvě základní velké linie: linii evropsko-syrskou a linii blízkovýchodní. A to není vše! Podařilo se jim i vypočítat, že k oddělení obou došlo asi před 2500 roky, tedy zhruba v době »babylonského zajetí« (viz rámeček). Moderní genetice se tak podařilo pozoruhodně přesně potvrdit skutečnosti, známé doposud pouze z historických záznamů, především ze Starého zákona.

Proč se Židé šířili po světě?
 K prvnímu hromadnému odchodu mimo území bývalého Davidova království začalo docházet již mezi 8.–6. stol. př. n. l. Poprvé za to mohl atak Asyřanů na severní Izraelské království v roce 722 př. n. l., po němž byla řada Židů přesunuta na území dnešního Iránu (perští Židé). Další obrovskou ránu zasadil vzkvétajícímu království novobabylonský vládce Nabukadonosor II. Tomu se podařilo dobýt Judské království, zničit Šalamounův chrám a odvléci národní elity do Babylonu (tzv. babylonské zajetí). Z něj se již řada z nich nevrátila a dala vzniknout dalším židovským osadám na Blízkém východě. Smrtelnou ránu nakonec zasadila Židům porážka během povstání proti Římanům v roce 70 n. l. (I. židovská válka), s konečnou platností pak porážka protiřímského povstání Šimona bar Kochby v roce 135 n. l. (II. židovská válka). Po této prohře byli Židé definitivně vyhnáni ze svého bývalého území a jejich země byla přejmenována podle jejich dávných nepřátel Pelištejců na Palestinu. Někteří odešli dobrovolně, jiní byli rozprodáni do otroctví. Věrnost tóře však způsobila, že i když bylo jejich království zničeno, Židé dodnes přežili jako národ.