Vědci potvrzují: Židé jsou skutečně jeden národ

Co všechno může rozhodovat o tom, jaké geny se dostanou do dalších generací a jaké definitivně propadnou sítem dějin? Kromě přirozeného a pohlavního výběru znají vědci ještě další významnou evoluční sílu – kulturu.

O obrovské síle kulturních tradic se nedávno přesvědčil tým amerických a izraelských genetiků, který se soustředil na geny Židů.

Diaspora, neboli roztroušení židovských osad, má obrovsky dlouhou tradici, která nemá obdobu u žádného jiného národa (viz rámeček). Během svého šíření po světě se navíc Židé s okolními skupinami mísili jen poměrně málo – na „vině“ zde byla především unikátní kultura a náboženství.

Z hlediska genetiků je snaha nahlédnout do genů tak unikátní skupiny lidí velkou výzvou. Hlavním závěrem posledních výzkumů je, že přestože Židé žijí na nejrůznějších místech světa a na první pohled vypadají dosti odlišně, z pohledu genetiků jsou si stále blízce příbuzní – jako jeden jediný národ.

Pohled do buněčného jádraGeny mohou na jedné straně dokázat, že Židy spojuje více, než jen vyznávání tóry, na druhé straně mohou také přispět k přesnější rekonstrukci složitých dějin migrace národa po celé planetě.

Na zatím nejrozsáhlejší studii na toto téma se podíleli genetici z New York University (NYU) a univerzity v Tel Avivu. Na rozdíl od výzkumů předcházejících, které se soustředily především např. na analýzu krevních skupin či na data z tzv.

mitochondriální DNA či z chromozomu Y, si vědci tentokrát vytipovali mnohem větší počet míst, roztroušených po vláknu DNA uloženém v buněčném jádru. Vzorky genů pak odebrali židovským populacím, které dnes žijí na území Iránu, Iráku, Sýrie, Turecka, Řecka, Itálie a východní Evropy.

Pro srovnání si navíc vzali na pomoc data, pořízená vědci z mezinárodního Human Genome Diversity Project, který mapuje různorodost lidských genů napříč všemi národy současného světa. Srovnání s geny ostatních národů ukázalo, že geneticky jsou nejbližšími příbuznými Židů blízkovýchodní národy, jako jsou Drúzové, Beduíni a Palestinci.

Bratranci a sestřenice po celém světě„Každá židovská skupina je geneticky odlišná, vzájemné podobnosti však jakoby mezi nimi spřádaly společné »genetické vlákno«,“ říká vedoucí autor studie, Harry Oster z New York University.

Kromě důležitých podobností, které ukazují na vzájemnou příbuznost, však genetikové konstatovali i řadu rozdílů. Ty se objevily především proto, že se Židé přece jen tu a tam s okolními populacemi mísili.

Není proto divu, že u některých Židů dnes potkáme tak zvláštní a »nežidovské« vlastnosti, jako jsou modré oči či světlé vlasy. Odlišnosti v rámci samotných židovských komunit však také nebyly zanedbatelné.

Vědcům se podařilo identifikovat dvě základní velké linie: linii evropsko-syrskou a linii blízkovýchodní. A to není vše! Podařilo se jim i vypočítat, že k oddělení obou došlo asi před 2500 roky, tedy zhruba v době »babylonského zajetí« (viz rámeček). Moderní genetice se tak podařilo pozoruhodně přesně potvrdit skutečnosti, známé doposud pouze z historických záznamů, především ze Starého zákona.

Proč se Židé šířili po světě? K prvnímu hromadnému odchodu mimo území bývalého Davidova království začalo docházet již mezi 8.–6. stol. př. n. l. Poprvé za to mohl atak Asyřanů na severní Izraelské království v roce 722 př. n. l.

, po němž byla řada Židů přesunuta na území dnešního Iránu (perští Židé). Další obrovskou ránu zasadil vzkvétajícímu království novobabylonský vládce Nabukadonosor II. Tomu se podařilo dobýt Judské království, zničit Šalamounův chrám a odvléci národní elity do Babylonu (tzv.

babylonské zajetí). Z něj se již řada z nich nevrátila a dala vzniknout dalším židovským osadám na Blízkém východě. Smrtelnou ránu nakonec zasadila Židům porážka během povstání proti Římanům v roce 70 n. l. (I.

židovská válka), s konečnou platností pak porážka protiřímského povstání Šimona bar Kochby v roce 135 n. l. (II. židovská válka). Po této prohře byli Židé definitivně vyhnáni ze svého bývalého území a jejich země byla přejmenována podle jejich dávných nepřátel Pelištejců na Palestinu.

Někteří odešli dobrovolně, jiní byli rozprodáni do otroctví. Věrnost tóře však způsobila, že i když bylo jejich království zničeno, Židé dodnes přežili jako národ.