Vědci dosud objevili na 8600 druhů ptáků. Jejich éru zahájil před 140 miliony roků obrovský praprapták Archeopteryx; jeho předchůdcem byli plazi. Přes bohatou rozmanitost mají všichni ptáci dost společného.
Agregace – volné sdružení ptáků na vhodném místě pro přenocování či hledání potravy. (Často vidíme třeba u krmítek, napajedel apod.). Nejvyšším typem ptačích společností jsou uzavřené sociální svazky, kde ptáci znají (podle vzhledu i hlasových projevů) nejen svoje partnery a mláďata, ale i teritoriální ptačí sousedy
Biokomunikace – přenos zprávy od vysílajícího jedince k příjemci signálu. Vyslaná zachycená zpráva nemá většinou sloužit k vzájemné manipulaci, ale obvykle je výzvou ke vzájemné spolupráci. Základem je schopnost sestavit zprávu do srozumitelného kódu.
Cesty tahové– souvisejí s migrací při každoročním dvojím obousměrném stěhování. Většina tažných ptáků (např. vlašťovky) se stěhuje současně z určitého rozsáhlého území, což se označuje jako tzv. široká fronta. Některé druhy např. čápi) se však soustřeďují do úzké tahové cesty – tzv. úzká fronta.
Časovače – odborné označení (Zeitgeber) vnějších cyklů, které výrazně ovlivňtjí většinu životně důležitých biorytmů ptáků (a nejen jich). Vnitřní rytmy organismu upřesňují a synchronizují např. rytmy opakování světla a tmy, měsíční cykly, přílivy a odlivy apod.
Diastola – ochabnutí předsíně či komory srdce ptáků, kdy do srdce přitéká krev.. Ptáci na rozdíl od většiny savců mají srdce (ve vaku zvaném osrdečník naplněném tekutinou) uprostřed těla – pod ochranou široké prsní kosti.
Ektoderm – vrchní vrstva pohárovité gastruly, což je druhé ze třech vývojových stadií zárodku mnohobuněčných živočichů (vedle blastuly a neuruly), v oplodněném vajíčku. (Vrstva ležící uvnitř se nazývá endoterm). Již necelých deset hodin po inkubaci (viz) vytváří ztluštělý ektoderm primitivní proužek, pod kterým se vyvíjí hřbetní struna (chorda).
Filtrace podnětů – označení skutečnosti, že z množství obrovského množství informací přicházejících z okolního životního prostředí si ptáci vybírají jen takové, které jim slouží. (informace o nepříteli, sexuálním partnerovi, potravě apod.)
Gonadosoma – společné základy, ze kterých se v zárodečném vývoji vytvářejí samčí i samičí orgány jak ptáků, tak plazů. Tyto pohlavní orgány jsou jedním z důkazů, že plazi byli předky ptáků. Z dřeňové části gonadosomy vznikají dalším vývojem varlata, z korové části vaječníky.
Habitace – označení návyku jako nejjednoduššího typu učení. Přední ornitolog prof. Zdeněk Veselovský uvádí názorný příklad: „Když ještě slepá mláďata pěvců ucítí otřes po dosednutí rodiče na hnízdo, otevřenou zobáčky a začnou žadonit o potravu. Tuto reakci můžeme snadno vyvolat, když větví s hnízdem slabounce zatřepeme. Budeme – li třást hnízdem příliš často, ptáci si na tento podnět zvyknou a přestanou reagovat.“
Chuťový smysl – zvláště u zrnožravých ptáků je vyvinut jen slabě. Mnohý pták tak ani nepozná, zda drží v zobáku něco jedlého či jen kamínek. Naučí ho až zkušenost. (Až zakrnělý je většinou také ptačí čich.)
Inkubace vajec – činnost spojená s hnízděním, kdy rodič předává potřebné teplo vyvíjejícím se zárodkům hnízdními nažinami (místa na kůži ptáka, kde se nevyvíjejí pera). Ty se tvoří v době, kdy ptáci začínají stavět hnízda. Pokud sedí na vejcích oba partneři, vyvíjejí se hnízdní nažiny u obou. Nemají je např. tučňáci či kachny, které si při hnízdění vytrhávají z břicha prachová péra. Holubi mají nažinu na břiše celoročně.
Jev Tyndallův – rozptyl světla při průchodu kalným prostředím. Tak u člověka vzniká zdání, že v ptačím peří převažuje modrá barva. (Podobné je to kvůli Tandallovu jevu i s modrou oblohou, barvou cigaretového dýmu proti tmavému pozadí apod.)
Kosti – stavba kostry vychází z nutnosti co nejmenší hmotnosti. Ta u většiny ptáků činí jen do 5 % hmotnosti těla (U savců je to 15 – 30 %). Ptačí kosti jsou lehké díky jejich dutosti. Dutiny jsou propojeny se vzdušnými plicními vaky. Proti plazím a savčím jsou ptačí kosti díky většímu množství minerálů tvrdší a odolnější v tahu.
Lebka (cranium) – má u ptáků nejnápadnější znak v proměně kostí mezičelistních na horní čelist zobáku (rostrum). Oproti lebce plazů jsou u ptáků nejnápadnější mohutné očnice (orbita). U ptáků s velkýma očima (sovy, dravci) oční koule odsunuly mozkovnu až do zadní části lebky, kde je mozek v téměř kolmé poloze.
Mobbing – označení pro společný útok menších ptáků i na mnohem většího protivníka –např.malých pěvců na sovu, která obsadila jejich teritorium. Přitom vydávají specifické varovné hlasy. (Mobbing je z angličtiny: mob´= ptačí hejno.)
Nervový systém – u ptáků se dělí na dvě části: Ústřední (centrální) tvoří mícha a mozek. Dále je to systém obvodový (periferní) – míšní nervy, nervy hlavové a autonomní nervová soustava.
Opeření – klasické ptačí pero má následující části: Osu, kterou tvoří tuhý stvol (scapus) – v horní delší části je plná a nazývá se osten (rhachis). Dolní dutá část – brk (calamus) je upevněna v pérovém váčku usazeném do kůže. Osten má prapor (vexillum), uvnitř ostnu je dřeň se vzduchovými komůrkami. Na pochvu brku se ze škáry upínají hladké svaly, které celým perem pohybují.
Plíce – u ptáků jsou nejvýkonnější v celé živočišné říši. Při dýchání ptáci nenasávají vzduch (jako třeba člověk) do slepých plicních vaků, kde se mísí se spotřebovaným starým vzduchem, je ale plícemi proháněn vzdušnými vaky. Při výdechu proletí vzduch ptačími plícemi podruhé a znovu jim odevzdává kyslík. Tak pták nikdy není bez dechu, naopak často si za letu může i zpívat.
Quadratum – kost čtvercová, důležitá pro pohyblivost horní čelisti ptačího zobáku. (Mezi uvedenou kostí a horní čelistí jsou dva pružné můstky.)
Reflexy –základní reakce živočichů na vnější a vnitřní podněty. Slouží zejména pro obranné funkce (kašlání, mrkání aj.), zajišťují rovnováhu těla a postoj těla. To je skupina reflexů vrozených, nepodmíněných. Vedle toho známe reflex podmíněný vypracuje se spojením původního podnětu s podnětem podmíněným. (Objevitel I. P. Pavlov to dokazoval např. na psu, u kterého byl určitý uměle vytvořený signál spojen s podáváním potravy.)
Řasa kožní – jedině u sov zastupuje ušní boltec, který jinak u většiny ptačích druhů chybí. (Kožní řasa na okraji sluchového otvoru sovy pětkrát zvyšuje ostrost slyšení.)
Stěhování ptáků – každoročně se na cestu – většinou před nastávající zimou za teplem a potravou – vydává na celém světě 50 miliard ptáků. Podle odhadů ornitologů však dlouhou cestu zvládne jen polovina tažných ptáků.
Šat adultní – zbarvení peří dospělých ptáků. Může se různě měnit v souvislosti např. se zimou či rozmnožováním (šat svatební
Teplota krve – u ptáků je kolem 44 °C, což by člověka usmrtilo. Ptáci se nemohou potit, neboť opeření vylučuje existenci potních žláz. Ochlazují se otevřeným zobákem.
Ureter – močovod. Ptáci se rodí bez močového měchýře- moč zahušťují až na bílou krystalickou kaši, která je součástí trusu.
Výběr partnera – při tom samice jednoznačně preferují nejzdatnějšího samce jako záruku kvalitního potomstva. (Proto u mnoha druhů protahují dobu námluv, aby mohly déle porovnávat tokající partnery.)
Xantofyly – karotenoidy, barviva, která ptačí tělo není schopno samo syntetizovat a tak je získává převážně s potravou ( např. plameňáci z řas a korýšů).
Zobák – horní a dolní část čelisti ptáků krytá rohovinou. Tvarů zobáků je téměř tolik jako druhů ptáků., protože každý zobák je zvlášť uzpůsoben k určitému způsobu získávání potravy.
Více se dozvíte:
Zdeněk Veselovský, Obecná ornitologie, Academia, 2001
