Za hrozivou pandemii 21. století odborníci považují diabetes mellitus – cukrovku. V roce 1995 sužovala 135 milionů lidí, dnes už přes 200 milionů, pro rok 2025 se předpokládá 333 milionů. Díky nejmodernějším technologiím nyní možné oběti – včetně dětí – dostávají nové pomocníky.

„V současnosti je u nás na 800 000 nemocných. Diabetes může vzniknout ještě před narozením, často bývá dědičný. Většinou souvisí s velkou chutí na jídlo a nedostatkem pohybu,“ dozvědělo se 21. STOLETÍ od prof. MUDr. Milana Kvapila, CSc., přednosty interní kliniky 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Motol.

Útočí už na děti
Dalších asi 300 000 lidí, které u nás záludný diabetes mellitus potichu užírá, to zatím netuší. Chorobu většinou odhalí lékař náhodou, když k němu postiženého přivede podezření na jiné zdravotní potíže. Víte, zda netrpíte plíživou nemocí, která nebolí?
Jak upřesnil prof. Kvapil, přes 90 % nemocných trápí diabetes 2. typu, který postihuje převážně dospělé. Mají v krvi paradoxně více hormonu inzulinu než zdraví lidé. Háček je v tom, že inzulin nedokáže otevřít vstup do buněk, aby zpracovaly glukózu – jednoduchý cukr, který organismus získává z potravy, nejen jako zdroj energie.
Existuje však i diabetes 1. typu, který vzniká nejčastěji u dětí a mladých dospělých. Při tomto autoimunitním onemocnění specializované beta-buňky ve slinivce břišní (pankreasu) přestávají vyrábět inzulin.

Nadbytek glukózy je toxický
Když se po jídle vstřebává glukóza do krve a glykemie (hladina krevního cukru) stoupá, nepřichází kvůli této poruše povel, aby se nadbytečná glukóza uložila do zásob v játrech. To vyvolává vysokou glykemii, která hrozivě převyšuje optimální stav 3,5–5,5 mmol/l (milimolů na litr krve). Buňky se sice koupou v moři glukózy, ovšem přitom hladovějí. Přemíra cukru působí jako jed!
Glykemie stoupá, i když postižený nejí. Proč? Játra vytvářejí stále novou glukózu. Tu však tělní buňky nemohou využívat, rozkládat ji a získávat potřebnou energii. Chybí jim k tomu inzulin, který buňky pro glukózu otevírá jako kouzelná klíček.

Pumpa napodobuje slinivku
Jedinou záchranou je doživotní léčení inzulinem, který se musí pravidelně do těla dodávat zvenčí. Tradičně k tomu sloužily injekce, nověji tzv. injekční pero.
Inzulinová pumpa (velká jako mobilní telefon) zajišťuje nepřetržité zásobování inzulinem podobně jako zdravá slinivka – automaticky uvolňuje stálé množství hormonu, kterým udržuje hladinu cukru v krvi v požadovaném rozmezí bez nutnosti pravidelné aplikace injekcí.
Nejnovější technologie pomáhají i u nás. Odborníci z Institutu experimentální medicíny (IKEM) v Praze začali nyní používat nejnovější zařízení Paradigm Veo. Jde o jedinou inzulinovou pumpu, která pacienta chrání před hypoglykemií (nepříjemný stav, vyvolaný nízkou hladinou cukru). Systém se skládá z inzulinové pumpy a čidla s vysílačkou, které kontinuálně (288krát denně!) měří hladinu cukru v těle. Pacient dostává informace o hladině cukru prostřednictvím údajů na displeji. Podle nich si naprogramuje inzulinovou pumpu tak, aby uvolňovala správné množství hormonu. Pokud data zjištěná čidlem ukazují, že hladina cukru v krvi pacienta klesla pod stanovenou hodnotu, pumpa automaticky přestane uvolňovat inzulin, což pacienta chrání před možným nebezpečným hypoglykemickým stavem.

Smrt nikdy nespí
Velmi důležité je to zvláště ve spánku, kdy nemůže sám reagovat. Hypoglykemie je u diabetiků 1. typu běžným jevem a zároveň subjektivně jednou z nejtěžších komplikací diabetu. Pokud se neléčí, může vést ke ztrátě vědomí, epileptickému záchvatu, kómatu či dokonce ke smrti. Cukrovka si v Evropě za rok připíše na černé konto 200 000 nebožtíků
Nejnovější systém společnosti Medtronic se vyrábí ve dvou verzích – se zásobníkem pro dětské a dospělé pacienty.
Zdravotnické technologie, které nahrazují poškozenou funkci organismu, jsou medicínou budoucnosti. V praxi využívají spojení nejnovějších poznatků mikroelektroniky, bioinženýrství a jiných oborů.

Více se dozvíte:
J. Lebl, Š. Průhová: Abeceda diabetu, Maxdorf, 2004

Tak poznáte diabetes
Cukrovka nebolí, ale glykemie se ohlašuje častým močením, žízní nebo hladem, únavou, rozostřeným viděním, suchou svědící kůží, častými infekcemi a pomalým hojením ran a odřenin.