Jeden z nejnebezpečnějších skleníkových plynů, metan, se do ovzduší dostává nejen díky hnijícím rostlinám, hospodářským zvířatům či činnosti termitů. Čím dál více jej vypouští i zamrzlé zásobárny pod vodní hladinou.

Problematika globálního oteplování patří k nejkontroverznějším otázkám, které dnes zná nejen svět politiky, ale i svět vědy. Spory se nevedou ani tak o to, zda globální oteplování skutečně nastává, jako spíše o to, zda je prapůvodcem všeho zla člověk.

Nová pozorování, která nedávno publikoval tým vědců vedených Natalií Shakhovou z Univerzity of Alaska ve Fairbanksu, k rozhodnutí mezi oběma tábory nepřispějí. Popisují sice situaci, kdy nebezpečný plyn uniká z přírodních zásobáren, není však jisté, zda tento džin nebyl vypuštěn z lahve díky dřívější devastující činnosti člověka.

Tyto zásobárny jsou ukryté pod povrchem mělkého šelfového moře, které omývá severní stranu asijského kontinentu, Sibiře. Tato obrovská oblast, která zahrnuje téměř 2 milióny km2 zemského povrchu (tedy asi čtyřnásobek rozlohy Španělska), je jedním z největších světových úložišť metanu.

Tento mocný skleníkový plyn je zde zadržován díky tomu, že mělké mořské dnou tvoří trvale zmrzlá půda, permafrost. „Průměrná teplota vody je zde okolo -1,8 do -1 0C. to je však o 12 až 170 více, než je teplota nutná k tomu, aby byl permafrost udržen v pevném stavu,“ vysvětluje dr. Shakhová.

Vědci usuzují, že největší zodpovědnost za oteplování vody nesou řeky, které do Severního ledového oceánu ústí. Na jejich dlouhé cestě skrz sibiřské pláně se jim podaří nasbírat hodně tepla, které poté společně s vodou do oceánu „vylijí“. Podle vědců je sice množství metanu, který takto uniká do atmosféry stále zanedbatelné. Nikdo však nedokáže přesně odhadnout, zda se tento trend nebude stále zhoršovat.