Španělským archeologům se nedávno ve výchoafrickém státě Eritrea podařilo objevit lebku dříve neznámého tura, starou 2,5 miliónů let. Její poloha nedaleko lidských ostatků napovídá, že tato mohutná zvířata sloužila dávným pralidem jako potrava.

Nově objevená lebka podle nich také patřila „přechodnému článku“ mezi africkými a asijskými tury.

Historie soužití lidí a skotu je relativně krátká. Obrovské pratury, kteří byli předky většiny dnešních plemen, domestikovali lidé poprvé v asi před 6000 lety. Obrovský balík živin, který tělo těchto sudokopytníků představuje, si však lidé nemohli nechat ujít a po dlouhou dobu je pravidelně lovili.

Nález z oblasti Buia v Eritreji však posunuje počátky společné historie skutečně hluboko do minulosti, celé 2,5 milióny let! Nález lebky s obrovitými rohy, kterou bylo třeba zrekonstruovat z drobounkých úlomků, však vědcům prozrazuje ještě další důležité skutečnosti.

Podle dosavadních teorií jsou asijští tuři rodu Bos, jejichž nejstarší známou formu představuje právě pratur (Bos primigenius), odvození od původně afrických buvolů z dnes již vyhynulého rodu Pelorovis.

Podle hlavního autora studie, antropologa Bienvenida Martínez-Navarra z Katalánského institutu pro paleoekologii a sociální evoluci ve španělské Terragoně, představuje nový nález právě takový „přechodný článek“, který v sobě spojuje znaky primitivnějších buvolů s odvozenějšími znaky praturů.

Nový druh, který získal název Bos buiaensis podle svých nálezců přinejmenším dokazuje, že soužití lidí a skotu sahá prakticky až k samotným počátkům existence lidstva.