Z pohledu laika snad neexistuje větší absurdita, než věda o bublinkách v mořích a oceánech. To, co vypadá na první pohled tak absurdně, však může mít pro odborníky velký význam. Bublinky v mořské vodě jsou totiž velmi významné pro tvorbu celoplanetárního klimatu. Nevěříte?

Fyzička Helen Czerskiová, která dnes pracuje University of Rhode Island v americkém Kingstonu, zasvětila svou vědeckou kariéru studiu jevu, nad kterým by asi většina z nás mávla rukou: bublinkám v mořské vodě. Proč si ale zvolila takto zvláštní vědeckou orientaci? Vše souvisí s její oficiální vědeckou specializací, fyzikou klimatu. „Klima je tvořeno obrovským množstvím drobounkých věcí. na těchto věcech záleží proto, že je jich tak mnoho,“ říká mladá fyzička. Bublinky vzduchu se dostávají do mořské vody díky čilému „životu“ v blízkosti mořské hladiny. Vlny uzavírají drobné komůrky plynů a posunují je hlouběji pod mořskou hladinu, většina z nich se však nedostane hlouběji, než 10 metrů pod hladinu. A co všechno mohou mít mořské bublinky na svědomí? Jejich „činnost“ je skutečně pestrá. V první řadě proměňují  fyzikální vlastnosti prostředí v blízkosti hladiny. „Když studujete šíření světla a zvuku skrze oceánskou vodu, musíte prostě s bublinkami počítat,“ vysvětluje Czerskiová. Bublinky také předávají mořské vodě živiny, zejména kyslík a oxid uhličitý, a tak přispívají nejen k životu v mořích, ale i k odstraňování nepříjemného CO2 z atmosféry.

Z celoplanetárního hlediska je však nejdůležitější další jejich úloha. Fytoplankton neboli drobné řasy v blízkosti mořské hladiny totiž produkují jednoduchou anorganickou sloučeninu zvanou dimetylsulfid (postaru sirník metylnatý, S(CH3)2). Tuto sloučeninu „chytí“ bublinky a vynesou ji na hladinu, odkud unikne do atmosféry. V jejích svrchních vrstvách se pak přemění na jiné sloučeniny síry, které pak sehrávají klíčovou úlohu: slouží jako kondenzační jádra pro tvorbu mraků. Důvodů, proč se bublinkami v oceánech podrobně seznámit je tedy více než dost. Czerskiová se snaží proniknout do světa bublinek nejen prostřednictvím počítačů a matematických modelů, ale také pomocí potápěčského vybavení. Aby zjistila jejich počet a velikost, spouští se pod hladinu oceánu u pobřeží Havaje a Kalifornie s velmi citlivým akustickým rezonátorem, který je schopen odhalit útvary o velikosti 3 – 170 mikrometry (miliontinami metru).  Mladá vědkyně doufá, že její výzkumy napomohou především při zpřesňování klimatických modelů.