Vysají vědci škodlivé částice z atmosféry?

Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře narostly od roku 1750 do dnešních dnů o 31 procent. Koncentrace metanu se pak za stejné období zvýšila o celých 149 procent. Obě látky jsou pro zdraví škodlivé, ale co s nimi?

Omezit emise? Jistě, ale zdá se, že v tomto ohledu zatím vítězí slova nad činy. A co takhle jedovaté částice z ovzduší jednoduše vysát?

Benzopyren, benzen, přízemní ozon, oxid siřičitý, oxid uhelnatý nebo toluen. Žádná ze zmíněných látek si s lidským zdravím příliš nerozumí, i proto jejich koncentraci bedlivě sleduje i u nás Státní zdravotnický ústav.

Mezi místa s nejšpinavějším vzduchem patří Ústí nad Labem, Ostrava a Praha. Kdyby se škodlivé částice daly odsát, kvalita života obyvatel těchto lokalit – a samozřejmě nejen v nich – by se výrazně zlepšila.

Na emise s kobercem

Technologie odsátí „zlobivých“ částic z atmosféry zaznamenala zásadní pokroky. Na rozdíl od zařízení, která zdobí tovární komíny a jiné zdroje emisí, by nové přístroje mohly filtrovat vzduch plošně. Některé jsou vybaveny teleskopickou tyčí, jiné vypadají jako obrovský létající koberec, další jako dalekohled.

Jedno však mají společné, škodlivé částice jim neuniknou.Do projektu je zapojena slavná americká Columbijská univerzita, společnost BASF, zabývající se chemií, a společnost Corning, která působí v oblasti sklokeramických technologií.

Odborníci z koncernu BASF nasbírali už pár zkušeností v boji s emisemi, především v oblasti filtrů. Firma mimo jiné dodala filtry pevných částic pro více než 2500 tranzitních autobusů městské hromadné dopravy v Hongkongu.

Tehdy šlo vůbec o první rozsáhlou instalaci filtru pevných částic.

Začne generální úklid?

Vraťme se však k odsávání škodlivých emisí. Vědec Peter Eisenberger z Columbijské univerzity, který se na vývoji nových technologií podílí, nastiňuje filozofii celého projektu. „Když vypouštíme do ovzduší špínu, tak ji také musíme uklidit.

“ Vzniklá zařízení aktivně vyhledají částice třeba oxidu uhličitého a polapí jej, zatímco životadárný kyslík nechají na pokoji. Zachycený uhlík by se poté mohl stát průmyslovou surovinou, leč technologie v těchto oblastech jsou teprve v plenkách.

Zatím bude tedy nutné najít způsoby ukládání těchto zplodin.Podle odborníků na klima v současnosti připadá na jeden milion molekul vzduchu 390 molekul oxidu uhličitého. Některé klimatické modely však ukazují, že takové množství je příliš vysoké, bezpečná koncentrace se pohybuje pod 350 molekul CO2 na milion vzdušných molekul.

Každopádně, nápad s odsáváním je zajímavý, a společně se snižováním emisí a výsadbou zeleně je dalším krůčkem k udržení přírodní rovnováhy na naší planetě.

Největší smog v historii

Co by za vyčištění ovzduší dali Londýňané v roce 1952. V tom roce, 4. prosince, obklopila britskou metropoli zvláštní mlha. Což o to, na tu byli Londýňané zvyklí, takže zprvu jí nevěnovali zvláštní pozornost.

Vzhledem k ochlazení spálili Londýňané více uhlí, než bylo obvyklé. Ve stejné době byla ukončena i výměna původních elektrických tramvají za dieselové autobusy. Silně znečištěný vzduch byl uzavřen chladnou vzduchovou vrstvou a koncentrace nečistot se dramaticky zvýšila.

Smog byl tak hustý, že občas znemožňoval dopravu. Vstupoval do budov a tak byly rušeny koncerty a promítání filmů, protože diváci neviděli na jeviště nebo na plátno kin. Ekologická katastrofa trvala až do března následujícího roku a za oběť jí padlo 12 000 lidí.