V letošním roce si lidstvo připomnělo jeden ze svých největších historických úspěchů, když v červenci oslavilo 40. výročí přistání člověka na Měsíci. Celkem 12 pozemšťanů mělo tu možnost obtisknout své stopy v měsíčním prachu, poslednímu se to poštěstilo koncem roku 1972.
A od té doby jako když utne. Nyní se ovšem zájem o našeho nejbližšího vesmírného souseda znovu zvedá, hned několik kosmických velmocí ohlásilo svůj záměr vrátit se na něj.
Co se týče měsíčního výzkumu, největší zkušenosti s ním mají Američané. A právě oni jsou v přípravách na návrat člověka na Měsíc nejdál. V červnu toho roku odstartovala z Mysu Canaveral na Floridě raketa, která do kosmu vynese dvě sondy. Ty se poté vydají na cestu k věčnému souputníkovi naší planety.
Hledání místa k přistání
První ze sond nese název Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO). Ta se nechystá na Měsíci přistát, ale přiblíží se k němu téměř na dosah. Poletí pouhých 50 kilometrů nad jeho povrchem a bude slídit po místě, které by bylo co možná nejvhodnější pro přistání lidské posádky. A že mapování povrchu naší Luny má být skutečně podrobné, dokazuje i fakt, že sonda se svému úkolu bude věnovat více než rok.
Ovšem sonda se bude věnovat i jiným činnostem. Její přístroje budou měřit radiaci na měsíční orbitě nebo měření termálních emisí měsíčního povrchu. „Základním cílem LRO bude přípravný průzkum před chystanými lety na Měsíc. Konkrétně bude sonda hledat bezpečná místa pro přistání, bude pátrat po nerostných zásobách, přičemž hlavní pozornost bude věnována ledu a bude zkoumat i vliv dlouhodobého vystavení radiaci na Měsíci. K výše zmíněnému LRO také přinese řadu vědeckých poznatků, které nám pomohou lépe pochopit složení a topografii Měsíce,“ prohlásila NASA, která obě sondy vyslala.
Výrazné stopy v prachu
LRO už zaznamenala jeden zajímavý úspěch. V rámci mapování měsíčního povrchu sonda fotografovala i místa, kde před lety přistály posádky z programu Apollo. Na snímcích jsou patrné vědecké nástroje, měsíční modul i stopy, které na Měsíci astronauti zanechali. „Fotografie ukazují nejen úspěchy letu Apollo. Zároveň dokazují, že lunární průzkum neskončil,“ řekl vědec Richard Vondrak z Goddardova střediska vesmírných letů v americkém Greenbeltu.
Sonda LRO si zatím hledá ideální místo pro svou práci. Ještě v červenci oblétala Měsíc po eliptické dráze, nyní si již sedá na kruhovou oběžnou dráhu. Zkalibrovala své kamery a připravila své přístroje. „Původně jsme nevěděli, jak obrázky ze sondy dopadnou. Kvůli výraznému stínování vypadá topografie povrchu mnohem výrazněji a je pravděpodobné, že jde o rozervaný a nehostinný povrch,“ prohlásil Mark Robinson z Arizonské státní univerzity.
Voda na Měsíci?
Pokud chce lidstvo někdy v budoucnu postavit na Měsíci stálou základnu, musí být zajištěn přísun zdrojů, zejména vody. Druhá ze sond, Lunar Crater Observation and Sensing Satellite (LCROSS), v říjnu dosedne na měsíční povrch a bude pátrat právě po přítomnosti vody. Místem jejího průzkumu budou stinné krátery u jižního měsíčního pólu.
Že by na Měsíci mohla nějaká ta voda být, není podle valné části vědecké obce vůbec vyloučeno. Podobně jako jiná kosmická tělesa i Měsíc se čas od času s něčím srazí. Někdy v minulosti mohla na jedinou přirozenou družici Země dopadnout kometa, která má ve svém jádru led. I když by se při nárazu nemalá část tohoto ledu vypařila, zbytku ledu by se mohlo na Měsíci natolik zalíbit, že by si jej vybral jako svůj nový domov. Těžko se však dá předpokládat, že by na Měsíci byla voda v kapalném stavu.
Chystá se vesmírné divadlo
V minulosti se o hledání vody pokoušelo několik sond, především americká Clemetine a její pokračovatel Lunar Prospector. Oba zvědavé stroje metodou rozboru neutronových spekter zjistily, že Měsíc obsahuje vodík. Není však jasné, jak je tento lehký prvek chemicky vázán. Přítomnost vody na Měsíci se tak zatím nepotvrdila.
LCROSS bude přítomnost vody na Měsíci zjišťovat vskutku zajímavým způsobem. Řídicí středisko NASA nejdříve navede k měsíčnímu povrchu dvoutunový vyhořelý stupeň nosné rakety Centaur. V okamžiku nárazu se bude tato troska pohybovat rychlostí 9000 kilometrů za hodinu. Prudká kolize vymrští do otevřeného prostoru tuny měsíční horniny, experti v NASA předpokládají, že to bude 300 tun kamenů a prachu. Krátce poté vzniklým mračnem vysokým 10 kilometrů proletí sonda LCROSS a bude analyzovat vzorky. Poté by měla měkce přistát na povrchu. Není bez zajímavosti, že celé představení bude pozorovatelné ze Země. Naše čtenáře na něj upozorníme na webových stránkách www.21stoleti.cz.
Kdo bude první?
Bývalá americká administrativa plánovala přistání svého občana na Měsíci v roce 2020. V souvislosti s celosvětovou ekonomickou krizí však současný americký prezident Barrack Obama nařídil přezkoumání všech vesmírných projektů s pilotovanou posádkou. Pokud by skutečně došlo k rozpočtovým škrtům v NASA, návrat Američanů na Měsíc i jejich plánovaný let k Marsu by se mohl významně zdržet.
Dříve než Američané by jistě rádi na Měsíci přistáli Rusové. Sovětský, potažmo ruský kosmický program dosáhl v minulosti řady úspěchů a přistání na Měsíci jistě v ruských silách je. Ale prohlášení Nikolaje Sevastianova, šéfa ruské kosmické konstrukční společnosti RKK Energia, že ruská vlajka na Měsíci zavlaje už v roce 2015, je potřeba brát s rezervou. Stejně tak je třeba chápat i ruské plány na zahájení těžby helia na Měsíci již v roce 2025.
Projekty pilotovaného letu k Měsíci naznačila i Evropská kosmická agentura, ale také v jejích plánech dochází k redukci. Možná se tedy budou smát Číňané se svým nenápadným, ale o to ambicióznějším kosmickým programem. Mezi kuriozity pak spíše patří oznámení nigerijské vlády, že podle jejích plánů by měl první Afričan na Měsíci přistát v roce 2030.
Nerevidované plány NASA pro příštích 50 let
2020 – návrat člověka na Měsíc
2028 – start kosmické lodě, která ponese technické vybavení k Marsu
2031 – přistání lidí na Marsu
2040 – pilotovaný let k Venuši, ovšem bez přistání na jejím povrchu
2060 – pilotované lety k některým Saturnovým a Jupiterovým měsícům. V okruhu zájmu vědců jsou především Titan, Europa, Enceladus a ještě Neptunův měsíc Triton, který pravděpodobně nepochází ze sluneční soustavy, ale planeta jej zachytila do své gravitační sítě mnohem později.
Čtenářská anketa na internetových stránkách našeho vydavatelství www.rf-hobby.cz
Z jaké země bude podle vašeho názoru kosmonaut, který znovu obtiskne svou stopu na Měsíci?
USA 31 %
Ruská federace 13 %
Čína 22 %
Jiná země 16 %
Na Měsíc se v dohledné době lidstvo nevrátí 18 %
Stručný přehled měsíčního výzkumu
1959 Luna 1 (SSSR) oblet Měsíce
Pioneer 4 (USA) oblet Měsíce
Luna 2 (SSSR) dopad na Měsíc
Luna 3 (SSSR) první fotografie odvrácené strany Měsíce
1962 Ranger 4 (USA) dopad na Měsíc
1965 Ranger 8 (USA) dopad na Měsíc
Ranger 9 (USA) dopad na Měsíc
Luna 5 (SSSR) dopad na Měsíc
1966 Luna 9 (SSSR) měkké přistání
Luna 10 (SSSR) družice Měsíce
Surveyor 1 (USA) měkké přistání
Luna 13 (SSSR) měkké přistání
1967 Lunar Orbiter 3 (USA) družice Měsíce
1968 Apollo 8 (USA) pilotovaný oblet
1969 Apollo 9 (USA) let lunárního modulu s posádkou
Apollo 10 (USA) pilotovaný oblet
Apollo 11 (USA) přistání lidí na Měsíci
Apollo 12 (USA) přistání lidí na Měsíci
1970 Apollo 13 (USA) nepodařený pokus o přistání lidí
Luna 16 (SSSR) vzorky z Měsíce dopraveny na Zemi
Luna 17 (SSSR) vysazen měsíční modul
1971 Apollo 14 (USA) přistání lidí na Měsíci
Apollo 15 (USA) přistání lidí na Měsíci
1972 Luna 20 (SSSR) vzorky z Měsíce dopraveny na Zemi
Apollo 16 (USA) přistání lidí na Měsíci
Apollo 17 (USA) přistání lidí na Měsíci
1973 Luna 21 (SSSR) vysazen měsíční modul
1990 Hiten (Japonsko) družice Měsíce
2003 SMART – 1 (Evropa) oblet Měsíce a kontrolovaný dopad
2007 Kaguya (Japonsko) oblet Měsíce a kontrolovaný dopad
Chang´e 1 (Čína) oblet Měsíce a kontrolovaný dopad
2008 Chandrayaan-1 (Indie) oblet Měsíce a kontrolovaný dopad
2009 LRO (USA) probíhající mise
