Jsou řidiči, kteří si vůz bez ručního řazení nedokážou představit. Ale čím dál více motoristů dává přednost jízdě pohodlnější, při které stačí držet volant a automobil ovládat jen dvěma pedály, přičemž se nemusí na křižovatce dupat na spojku.
Zní to skoro neuvěřitelně, ale prababička automatické převodovky spatřila světlo světa už v roce 1904. Stroječek z dílny bostonské firmy Sturtevant brothers měl dva rychlostní stupně, ovšem byl velmi často poruchový. Problémem převodovky se pochopitelně zaobíral i guru automobilového průmyslu Henry Ford. Jeho Model T byl vybaven dvěma rychlostmi, které byly ovládány pomocí pedálu. V některých ohledech byl tento princip méně náročný na řidičovy schopnosti než manuální převodovky.
V roce 1934 General Motors představuje poloautomatickou převodovku, ovšem spojka je zde stále ještě nutná. Do soutěže vstupuje i další americká automobilka – Chrysler, která do svých vozů funguje převodovku s názvem Fluid Drive. Primát ale nakonec patří General Motors, když v roce 1939 představil převodovku Hydra Matic, která již byla plně automatizována. Zprvu se objevila v oldsmobilech a později v cadilacích.
Automatickou převodovku využívala ve svých vozech za 2. světové války i americká armáda. V padesátých letech pak 20. století dojde v USA k masovému rozšíření automatických převodovek. Je zajímavé, že zatímco Američan si svůj vůz bez automatické převodovky jen těžko dokáže představit, Evropané její možnosti objevili poměrně nedávno.
