Sopka St. Helens v americkém státě Washington, česky někdy nesprávně nazývaná Hora svaté Heleny, vybuchla naposledy se vší silou v roce 1980. Jednalo se o jednu z největších a také nejlépe zdokumentovaných explozí v dějinách lidstva.

Některá nová data naznačují, že pod sopkou dříme vulkán ještě větších rozměrů.

Takzvané supervulkány jsou největšími sopečnými explozemi, které lze na zemském povrchu pozorovat. Výbuch takového obra by poničil nejen bezprostřední okolí obrovitého sopečného kráteru, ale měl by nejspíše vliv na celou planetu.

Vědci o několika takových spících obrech dobře vědí. Jeden z nich se nachází například pod americkým národním parkem Yellowstone, jiný je zase na indonéské Sumatře (vulkán Toba). Supervulkány mohou během exploze vyvrhnout více než 1000 kubických kilometrů magmatu, které dřímá v obrovité magmatické komoře pod povrchem.

Vědci se nyní pokoušejí zjistit, jestli právě taková obrovitá komora neleží také v oblasti, kde se nachází sopka St. Helens. Užívají k tomu jednu z nejběžnějších metod vulkanologů – magnetoteluriku. Rozžhavená hornina totiž vede elektrický proud lépe, než hornina pevná a proto dochází v blízkosti zemského povrchu k měřitelným fluktuacím magnetického a elektrického pole.

Nová magnetotelurická měření, která provedl Graham Hill z Institutu pro výzkum jaderných sil v novozélandském Wellingtonu naznačují, že by v trojúhelníku mezi vulkány St. Helens, Mount Rainier a Mount Adams mohla taková komora skutečně být.

Kužely jsou od St. Helens vzdáleny 110, resp. 80 km. Tak obrovitá komora by mohla vytvořit vulkán, jehož výbuch by dokázal pořádně zamávat se životem na celé planetě. S interpretaci naměřených dat si však nejsou jisti sami autoři výzkumu a varují proto před unáhleným šířením paniky.

„Jestliže se jedná o podobně veliký systém, jaký nacházíme pod Yellowstonem, je obrovská erupce možná. Neodvažuji se předvídat, kdy přesně k ní dojde. Nemyslím si však, že se to stane zítra,“ snaží se mírnit obavy dr. Hill.