Dnes už na zeměkouli stěží najdeme místo, na které se lidem ještě nepodařilo proniknout. Kromě pevné země, která nám evoluce původně přisoudila, se dnes dokážeme pohybovat jak vysoko v oblacích, tak na hladině či v hlubinách vod. Všude, kam se podějeme, však svou přítomností rušíme původní obyvatele. Neméně to platí i pro mořské vody. 
Lidé v mořích staví ropné plošiny, těží ropu, nemalou část hluku má na svědomí také lodní doprava. Součet všech zvuků, za nimiž stojí člověk je už natolik velký, že vědci vážně varují před jeho negativním vlivem na celé mořské ekosystémy. Pro živočichy žijící v moři je totiž možnost dobře slyšet velmi významná. Pomocí zvuku totiž ryby i vodní savci jak komunikují, tak sbírají důležité informace o svém okolí. Svým hlukem jim tak lidé metaforicky řečeno „zacpávají uši“, což může významně přispět k proměně jejich chování. I drobná změna v chování však může v detailně vybalancovaných ekosystémech ústit v rozsáhlé a nevratné poškození. U druhů, které tvoří základ pyramidy potravních vztahů stačí například proměnit migrační trasy či rozmnožovací cyklus a predátoři, kteří na ně v potravním řetězci navazují, ztratí zdroj potravy a jejich populace mohou buď výrazně zeštíhlet nebo rovnou vyhynout.
