Občas se to bohužel stává. Přijde úraz, havárie nebo podobné neštěstí a člověku zůstanou doživotní následky. Moderní medicína ruku v ruce s technologiemi však dokážou divy. Současné umělé končetiny jsou natolik technicky vyspělé, že s nimi lze žít téměř plnohodnotný život.
Protézy místo končetin mají celkem dlouhou historii. Objevují se již začátkem 19. století. Tehdy se samozřejmě nejednalo o žádné složité konstrukce, spíše jen o dřevěné prodloužení pahýlu končetiny. Jedním z prvních historicky doložených příkladů je umělá ruka, kterou si pořídil jeden anglický šlechtic. Ten o svou paži přišel v dnes již legendární bitvě u Waterloo v roce 1815.
I takové protézy však bývaly dlouhou dobu vzácné a mohli si je dovolit jen dobře situovaní lidé. Ostatně, po jatkách I. světové války miliony mladých mužů se domů vraceli bez jedné či více končetin. Až po roce 1945 se začíná výrazněji rozvíjet protetika – obor, který si dal za úkol aspoň částečně napravit postižení mnoha lidí. Zprvu se pozornost věnovala především vývoji pohyblivých kloubů. V 60. letech minulého století se pak objevují první elektrické protézy. Jako první s jejich sériovou výrobou začal v roce 1965 tehdejší Sovětský svaz, brzy jej následovala Kanada a ve zbytku Evropy drží primát Rakušané.
Současné náhrady umožňují lidem nejen volně se pohybovat, ale i sportovat na vrcholové úrovni. Příkladem za všechny může být jihoafrický atlet Oscar Pistorius. Ten se narodil bez holenních kostí, a proto mu byly dolní končetiny amputovány. Přesto je z něj sportovec každým coulem, jeho osobní rekord v běhu na 400 metrů je lepší než český národní rekord u zcela zdravých běžců. Vloni usiloval o nominaci na olympijské hry v Pekingu. Nepodařilo se, ale na navazujících paralympijských hrách vybojoval zlaté medaile v běhu na 100, 200 a 400 metrů.
