Problém, zda člověk ovlivňuje celosvětové klima, už dávno překročil hranice vědy. Diskutuje o něm celá společnost a stal se i politickým tématem. Od konce 18. století, kdy západní svět začal měnit svou tvář a měnil se v průmyslovou společnost, se zároveň proměnil i ráz celé planety. Pouhých 200 let, v historii celé planety nepatrné časové období, stačilo k tomu, aby se životní prostředí a klima doslova pobláznilo.
Kdo nám nejvíce znečišťuje vzduch? Je skutečně na vině jenom člověk? A co proti tomu můžeme dělat? 21. STOLETÍ hledalo odpovědi na otázky, které zajímají každého z nás.
Průmysl a výroba
Místo: Zatímco Evropa se svých průmyslových exhalací pomalu zbavuje, jiné lokality teprve poznávají chuť a vůni zplodin z továrních komínů. Zvláště si tento „luxus“ užívají obyvatelé Číny, Ruska, Indie nebo Brazílie. Ovšem ani Evropa nebo Amerika si nemohou oddechnout. Jeden příklad za všechny, který se týká přímo nás – uhelná elektrárna v severočeském Prunéřově za rok vyprodukuje více než 10 milionů tun CO2. To je více, než kolik zvládne vypustit kompletní osobní automobilová doprava (v ČR je registrováno 6,9 milionu aut). Ta v České republice znečistí ovzduší „jen“ devět milionů tun CO2.
Způsob: Měsíční krajina, špinavý vzduch, znečištěné vodní toky. To si asi pod pojmem „průmyslové znečištění“ představí každý. Ovšem průmyslová činnost může mít i další důsledky, na první pohled nenápadné. Například španělský klimatolog Arturo Sanchez-Lorenzo pečlivě zkoumal záznamy španělských meteorologických stanic od roku 1961. Všiml si zajímavé a trochu nepříjemné věci, že o víkendech prší častěji než ve všedních dnech. Klima nezná lidská měřítka a nepracuje s číslicí sedm. Přesto ve Španělsku a v západní Evropě se počasí proměňuje v týdenním cyklu. Na uvolněné částečky z průmyslové výroby, ale i z automobilového provozu se srazí pára a déšť je na světě. Nejvyšší koncentrace škodlivin v ovzduší přitom bývá právě v pátek, tedy poslední den před víkendem.
21. STOLETÍ dodává:
V poslední době se často hovoří o skladování oxidu uhličitého, který vypouštějí průmyslové podniky, pod zem. Do roku 2015 by v Evropě mělo vzniknout až 12 testovacích projektů. V roce 2030 by pak měla být podle některých odhadů v provozu zhruba stovka elektráren, které budou vybaveny technologiemi pro zachytávání skleníkového plynu. Projekt je to zajímavý, leč není levný: „Počítáme s tím, že vybudování takové elektrárny, která umožní zachytávání emisí CO2 pod zemí, bude zhruba dvakrát až třikrát dražší než klasická elektrárna,“ prohlásil britský europoslanec Chris Davies, který se danou problematikou zabývá.
Automobilová doprava
Místo: Exhalacemi, jejichž příčinou je automobilová doprava, trpí především velká města. Ani zde nemusíme chodit pro příklad daleko, jedním z nejhorších míst k životu v naší zemi jsou Sokolská a Legerova ulice v centru Prahy. Co je těchto dvou ulicích zvláštního? Vede jimi pražská severojižní magistrála, megalomanský projekt pocházející ze 70. let minulého století. Oproti některým světovým městům je však Praha ještě stále rájem na zemi. V Pekingu, Mexico City nebo Miláně není od věci, když si člověk na procházku ulicemi nasadí plynovou masku.
Způsob: Automobilová doprava nemá na svědomí jen tisíce mrtvých na silnicích. Právě ona vypouští do atmosféry tuny emisí, které pak nenápadně proměňují klima na celé planetě. Ovzduší zaneřáděné škodlivinami určitě nikomu neprospívá. Vědci z univerzity v Bernu nedávno prozkoumali souvislosti mezi znečištěním ovzduší a plicními problémy u 241 novorozenců. Znečištěné ovzduší negativně ovlivňuje plicní funkce u matky, a tím snižuje přísun okysličené krve do placenty. Děti, jejichž matky byly během těhotenství nuceny dýchat špatný vzduch, měly výrazně vyšší dechovou frekvenci.
A jaký je vliv automobilového či průmyslového znečištění na klima? Pojem skleníkový efekt je každému znám. Při tomto procesu atmosféra způsobuje ohřívání planety tím, že absorbuje dopadající sluneční záření a zároveň brání jeho zpětnému odrazu do prostoru. Vypouštění škodlivin ohřívání planety s vysokou pravděpodobností výrazně urychluje.
21. STOLETÍ dodává:
Při nedávných olympijských hrách v čínském Pekingu jsme byli svědky toho, jak místní radnice radikálně omezila provoz automobilů ve městě. Do ulic mohla vyjet jen auta s určitou státní poznávací značkou. Po skončení her Peking opět nechal obnovit provoz v plném rozsahu, ale v říjnu se tamější radní rozhodli, že se vrátí k restriktivním, i když poněkud mírnějším opatřením.
Podle návrhů Evropské komise by výrobci měli upravit výrobu a vývoj motorů a aut tak, aby se emise z nových vozů od roku 2012 snížily ze současných 160 gramů CO2 na kilometr na 130. Dalších deset gramů by se pak mělo ušetřit pomocí energeticky úspornějších technologií v autech; mimo jiné klimatizací nebo systémů pro sledování tlaku v pneumatikách.
Elegantním řešením automobilového problému je právě využití nových technologií. Auta přece nemusí jezdit jen na ropu, v poslední době je mezi motoristy stále populárnější například plyn. Experimenty s elektromobily zatím přesvědčivé výsledky nepřinesly, ale je snad jen otázkou času, kdy se tento stav změní. A pro začátek vlastně stačí drobnost – nechat svůj vůz ráno v garáži a do práce vyrazit hromadnou dopravou.
Letecká doprava
Místo: Po celém světě je v současnosti roztroušeno neuvěřitelných 50 tisíc letišť (a k tomuto číslu je ještě potřeba přičíst 1359 heliportů). Zřejmě nepřekvapí, že téměř třetina z nich (15 000) se nachází na území USA. Denně do letadla nasedá téměř 10 milionů lidí. Je to astronomické číslo, zejména když si uvědomíme, že třeba ještě v roce 1947 byl stejný počet lidí letecky přepraven za celý rok.
Z toho vyplývá, že nejvíce letadla znečišťují lokality s hustou leteckou sítí – severní Ameriku, Evropu či východní Asii. Ovšem vzhledem k tomu, že letadla křižují naší planetu téměř všude a navíc ve vysokých nadmořských výškách, emise z nich se dostanou i do těch nejzapadlejších částí Země.
Způsob: S nárůstem letecké dopravy samozřejmě souvisí i vypouštění vyššího počtu emisí. Emise z letecké dopravy dnes představují asi 3 % celkových emisí skleníkových plynů v Evropské unii a jejich objem se zvyšuje (od roku 1990 o 87 %). Existuje předpoklad, že se emise způsobené leteckým provozem oproti současné úrovni zvýší do roku 2020 o více než dvojnásobek.
I zplodiny pocházející z letecké dopravy mohou mít na klima katastrofální vliv. Globální změny klimatu mohou výrazně zvýšit riziko nákazy nebezpečnými chorobami, a to jak u lidí, tak u mnohých živočichů. Na tuto hrozbu, o které se zatím velmi málo hovoří, upozornili zástupci americké Společnosti pro ochranu divoké přírody (WCS). „Dokonce i nevýznamná narušení rovnováhy mohou mít dalekosáhlé důsledky týkající se toho, s jakými nemocemi přijdou volně žijící živočichové během změn klimatu do styku a jaké nemoci budou dál přenášet,“ uvedl šéf WCS Steven Sanderson.
21. STOLETÍ dodává:
Evropská unie letos zahájila projekt s názvem Clean Sky (Čisté nebe). Jeho cíl je jasný – snížení hluku a emisí pocházejících z letecké dopravy. Rozpočet celého projektu činí 1,6 miliardy eur, tedy více než 40 miliard korun, a většina těchto peněz by měla zamířit na výzkum účinnějších leteckých motorů a rovněž protihlukových opatření kolem letišť. Leteckým společnostem nic jiného nezbývá, protože od roku 2012 budou všechny lety, které na území unie budou přistávat či z něho odlétat, spadat pod unijní systém obchodování s povolenkami na vypouštění skleníkových plynů. První vlaštovky se už objevují. Třeba společnost easyJet představila svůj koncept ekologicky šetrného letadla nové generace, tzv. „ekoletounu“, který by mohl od roku 2015 začít létat na krátkých tratích. „EkoJet“, jak byl prototyp budoucího letounu pojmenován, by měl být až o 25 procent tišší a vydávat o 50 procent méně emisí oxidu uhličitého a o 75 procent méně oxidů dusíku než dnešní nejmodernější letadla boeingů řady 737 a airbusů A320. Při současném nastavení a provozu běžných linek by takový ekologický letoun vydával méně než 47 gramů oxidu uhličitého na jednoho pasažéra a kilometr. Přitom, pro srovnání, v současné době produkují takové letouny 97,5 gramu oxidu uhličitého na jednoho pasažéra a kilometr.
Těžební činnost
Místo: Lokalita, která v sobě skrývá nějaké nerostné bohatství, má celkem smůlu. Lidská činnost ji, bohužel často velmi bezohledně, doslova zplundruje. Měsíční krajinu v severních Čechách máme stále ještě v živé paměti. Ta naštěstí prochází rekultivací. Na světě jsou ovšem místa, která takové štěstí nemají. Takové oblasti se nacházejí zejména v Číně a v Rusku.
Způsob: Spalování uhlí produkuje oxid uhličitý a také část oxidu siřičitého, jehož objem závisí na kvalitě spalovaného uhlí. Oxid siřičitý reaguje s vodou za tvorby kyseliny siřičité. Jestliže se dostane do atmosféry, spojí se s vodní párou a na zem se vrací jako kyselý déšť. Emise z uhelných elektráren představují největší umělý zdroj oxidu uhličitého a tím výrazně přispívají ke globálnímu oteplování. Zároveň povrchové doly, které jizví tvář země, mění místní mikroklima. V důsledku toho se pak oblaka takové lokalitě vyhnou. Nakonec tím samozřejmě netrpí nikdo jiný než ekosystém.
21. STOLETÍ dodává:
Moderní elektrárny využívají mnoho technik pro omezení škodlivosti odpadních látek. Tyto technologie jsou však finančně náročné, takže ne každá země si je může dovolit. Uhlí obsahuje řadu stopových prvků včetně arsenu a rtuti, které lidskému organismu rozhodně dobře nedělají, ba právě naopak. Chemická analýza najde v uhlí i uran, thorium a dalších přirozeně se vyskytujících radioaktivní izotopy, jejichž vypuštění do ovzduší může vést k radioaktivnímu zamoření. I když jsou tyto prvky v uhlí pouhými stopovými nečistotami, způsobují, že v okolí uhelných elektráren je úroveň radioaktivního záření leckdy vyšší než v okolí elektráren jaderných.
Největší letiště světa podle počtu odbavených cestujících za rok
1. Atlanta (USA) 84 846 639
2. Chicago (USA) 77 028 134
3. Londýn, Heathrow (Británie) 67 530 197
4. Tokio (Japonsko) 65 810 672
5. Los Angeles (USA) 61 041 066
6. Dallas/Fort Worth (USA) 60 226 138
7. Paříž (Francie) 56 849 567
8. Frankfurt (Německo) 52 810 683
9. Peking (Čína) 48 654 770
10. Denver (USA) 47 325 016
Z čeho lidstvo získává energii v celosvětovém měřítku
1973 2006
Ropa 46,1 % 34,4 %
Uhlí 24,5 % 26 %
Plyn 16 % 20,5 %
Biomasa a odpad 10,6 % 10,1 %
Voda 1,8 % 2,2 %
Jádro 0,9 % 6,2 %
Slunce, vítr atd. 0,1 % 0,6 %
Zdroj: Mezinárodní agentura pro energii (IAE)
Zdroje emisí oxidu uhličitého podle regionů
1973 2006
země OECD* 65,8 % 46 %
země bývalého SSSR 14,4 % 8,6 %
Čína 5,7 % 20,2 %
zbytek Asie 4 % 14,3 %
Latinská Amerika 2,7 % 3,5 %
Afrika 1,9 % 3,1 %
zbytek Evropy 1,7 % 1,0 %
* Členské státy OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj): Rakousko, Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Německo, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Británie, USA, Japonsko, Austrálie, Finsko, Nový Zéland, Mexiko, Česká republika, Korejská republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko
Zdroj: Mezinárodní agentura pro energii (IAE)
Čistota vzduchu v České republice podle Ministerstva životního prostředí ČR
Nejhorší ovzduší
1. Ostrava, Radvanice
2. Praha, severojižní magistrála
3. Karviná
4. Kladno
5. Brno
Nejčistší ovzduší
1. Modrava (Šumava)
2. Pec pod Sněžkou
3. Lázně Kynžvart
4. Deštné v Orlických horách
5. Dobruška
Požáry uhlí
Uhlí nehoří jen v elektrárnách, ale i pod povrchem, tudíž je nemožné takovému požáru zabránit. Ohně mohou způsobit propadání půdy a kouřové plyny jsou životu nebezpečné. Mimo to mohou vystupovat prasklinami na povrch a vytvářet povrchové požáry. Uhelné jeskyně se mohou samovznítit nebo zapálit od důlního ohně, případně povrchového ohně. Uhelné ohně v Číně spálí ročně 120 milionů tun uhlí. Tyto požáry mají na svědomí 360 milionů tun CO2, což se rovná 2–3 % z roční celosvětové produkce CO2 z fosilních paliv.
