Domů     Příroda
Ze zelené kuličky strašidelným motýlem
21.stoleti 20.9.2008

Lišaj smrtihlav je snad nejznámější můrou. Přes jeho strašidelný zjev i nevalnou pověst, kterou mu zaručila namalovaná lebka na hrudi, je ovšem zcela neškodný. Jen je pořádně mlsný. Zároveň ale nepatří k největším myslitelům, takže jej jeho touha po medu často stojí život. Není výjimkou, že se odváží až do úlu, kde jej však nečeká nic jiného než stovky žihadel od rozzuřených dělnic.Lišaj smrtihlav je snad nejznámější můrou. Přes jeho strašidelný zjev i nevalnou pověst, kterou mu zaručila namalovaná lebka na hrudi, je ovšem zcela neškodný. Jen je pořádně mlsný. Zároveň ale nepatří k největším myslitelům, takže jej jeho touha po medu často stojí život. Není výjimkou, že se odváží až do úlu, kde jej však nečeká nic jiného než stovky žihadel od rozzuřených dělnic.

Smrtihlav je s rozpětím 13 cm největším lišajem, který se vyskytuje na našem území. Přesto se tu s ním lze setkat pouze v období od června do konce září. Za tu dobu se musí stihnout zakuklit, vylíhnout a na zimu se odstěhovat na jih od Alp. Kukla by totiž naši zimu nepřežila. Nejdále na sever se natrvalo usidluje na jihu britských ostrovů, což mu umožňuje teplejší ostrovní klima.

Strašidelná pověst smrtihlavů má kromě netradiční kresby v podobě lebky původ i v jejich schopnosti vydávat hlasité vrzání. A tak se o něm traduje, že kam vletí, tam nosí smůlu nebo rovnou smrt. Nic z toho však není pravda, podivná kresba mu má zaručit pouze dokonalé maskování před nenasytnými predátory. Vrzavé zvuky vydávají housenky svými kusadly v případě, že je někdo vyruší. Snaží se tím zastrašit své nepřátele, protože jinou zbraň využít nedokáží.

1. Smrtihlavové za nejlepší jesle pro své potomstvo považují lilkovité rostliny. U nás se s nimi tedy můžeme vzácně potkat na bramborech. Zelená lesklá vajíčka kladou po jednom na spodní stranu listů.

2-3. Po 10-12 dnech se líhne první stádium housenky, které je tenké jen několik milimetrů a vyniká světle zelenou barvou. Housenka se několikrát svléká, postupně tmavne, tloustne a vyvíjí si výrazněji oddělené části těla. Na obrázku je po třetím svlékání, tedy ve 4. stadiu, tzv. instaru.

4-5. Po několika dnech intenzivního spásání rostliny, na které matka smrtihlava nakladla vajíčko, je housenka tak silná, že se nedokáže vejít do své současné pokožky. Silně se zvýrazňuje článkování těla a larva se připravuje na další svlékání.

6. Housenka se zbavuje starého „kabátu“, který už byl pro její bující proporce příliš těsný. Od „červíka“, který při vylíhnutí měří jen kousek přes centimetr, vyroste až o 12 cm. Na to jedna pokožka nestačí.

8. Poslední instar se časem přebarví. Sleze totiž z rostliny, nepřijímá žádnou potravu a má jediný cíl. Najít si vhodné místo k zakuklení. Proto cestuje po zemi, a aby ji tu hladoví ptáci nespatřili i při letmém pohledu, zbarví se jí záda hnědě. Smrtihlav se do stádia kukly dostane po 40-60 dnech housenčího života.

9. Housenka zaleze hluboko pod povrch (až 40 cm), kde si vytvoří prostornou komůrku. Pak se zabalí do hnědé lesklé kukly dlouhé asi 6 cm. A své tělo přemění na kašovitý proteinový guláš. Z toho se po několika týdnech (záleží na teplotě a vlhkosti) „postaví“ dospělý motýl.
Pokud se smrtihlav včas nevylíhne, zůstává ve stádiu kukly celou zimu, ovšem u nás ji zpravidla nepřežije.

10-11. Dospělý smrtihlav s typickou strašidelnou kresbou lebky, která mu přinesla nejen jméno, ale i špatnou pověst.

12. Kruh se uzavírá. Dva pářící se motýli jsou zárukou toho, že samička za několik dnů začne klást žlutozelená vajíčka na spodní stranu listů dalších lilkovitých rostlin.

Předchozí článek
Související články
Příroda 12.6.2025
Kakapů je momentálně na světě 242 a každý z nich má své jméno, i ti žijící v lesích. Všechny totiž znají ochranáři z Nového Zélandu. Dávají jim nejen jméno, ale i šanci, aby tento unikátní druh papoušků nevyhynul. Měl k tomu nakročeno, v 90. letech žilo posledních 51 kakapů. Kakapo soví (Strigops habroptilus) není žádný drobeček, váží kolem 3 […]
Moře a oceány ani zdaleka nejsou oázou ticha. Ani nemohou být. Život se tu už od svých počátků učil využívat zvuky k orientaci a komunikaci. Fungovalo to dobře, dokud nepřišel člověk se svou technikou. Vojenské sonary a vzdušná děla přinesly hluk takové úrovně, že ohrožuje vše živé od planktonu až po velryby. Za celý problém přitom […]
Zvířata jsou často vnímána jako tvorové žijící instinktivně, bez rozumu, emocí nebo péče o hygienu. Jenže nová zjištění z výzkumu chování lidoopů obracejí tuto představu naruby. Zvláště šimpanzi. Naši nejbližší evoluční příbuzní totiž předvádějí, že péče o zdraví a tělo není výsadou lidí. Vědecký tým z Max Planckova institutu zaznamenal hned několik situací, kdy šimpanzi […]
Jezero Natron se nachází v severní Tanzanii na okraji Velké příkopové propadliny. Jeho vody barví do ruda přítomné sinice, které milují sůl. Sodíku obsahuje voda v jezeře opravdu mnoho, jeho pH přesahuje 10, takže působí jako žíravina. Zvířata, která na jeho březích uhynou, se v důsledku toho promění v „kámen“. Slavným se jezero stalo poté, […]
Ve světě mikroorganismů platí tvrdá pravidla: přežít, množit se, přizpůsobit. A přesto, právě tam, kde bychom čekali jednoduchost a sobectví, nacházíme překvapivou složku spolupráce. Nejnověji se o to postaral objev tzv. multicelulárních magnetotaktických bakterií (MMB) – mikroskopických tvorů, kteří se dokážou orientovat podle magnetického pole Země a žít jen tehdy, jsou-li součástí kolonie. Když spolupráce […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz