Nepříliš přátelský vztah obou druhů domácích mazlíčků vstoupil i do přísloví. Řekneme-li, že je nějaká dvojice jako "pes a kočka", myslíme tím něco jako "oheň o voda", tedy vztah, v němž se rozhodně nevládne harmonie. Výzkumy izraelských zoologů ale ukazují, že cesta k jejich mírovému soužití nemusí být nutně úplně zavřená.

Základním problémem v porozumění mezi oběma domestikovanými šelmami spočívá v tom, že tyto druhy používají jinou „znakovou řeč“ a jednotlivá „slova“ svých jazyků  mohou vzájemně zaměnit. Zatímco švihání vztyčeným ocasem znamená v řeči koček nervozitu a varování, stejné „slovo“ znamená v psí řeči radost. Odvracením hlavy dává kočka najevo agresi, zatímco pes projevuje tímto signálem přijetí podřízeného postavení. Ukázalo se však, že v životě obou zvířecích druhů existuje období, kdy jsou jedinci ještě natolik pružní, že se své jazyky dokáží vzájemně naučit. Jestliže bude kočičce méně než šest měsíců a přivedete si ji domů dříve než pejska, pak už jen stačí, aby pes nebyl pes, ale štěně nejvýše jeden rok staré. Potom, co se vzájemně naučí své řeči, si takový pejsek může s kočičkou  po celý život hrát, spát na jednom místě, žrát z jedné misky i si od ní nechat  čistit srst. Chybí snad už jen to, aby spolu začali hospodařit.