Výroba elektřiny z větrné energie je v evropském měřítku stále více populární. I když tento způsob asi jen těžko pokryje větší procento celkové výroby elektřiny, jako ekologicky čistý doplněk je jistě zajímavý. V Norsku jsou nyní testovány možnosti, jak větrnou energii skladovat.
Ostrov Utsira o rozloze 6 km2, leží v Severním moři nedaleko norských břehů. Tamější podnebí si Středoevropan, navyklý na mírné klima, příliš pochvalovat nebude. Teploty jen málokdy vyšplhají nad 15 °C, srážky tu jsou vzhledem k okolnímu oceánu časté. Oceán na ostrov rovněž přináší vítr. Utsira je proto rájem větrné energie.
Přeměna elektřiny na vodík
Celý vtip spočívá v tom, že přebytek elektřiny, který se vyrobí ve větrných elektrárnách, se přemění na vodík. K tomu je nápomocna elektrolýza, při které z elektrického proudu vznikne kyslík a právě vodík, který se poté dá použít jako palivo. Nejlehčí plyn je poté „odchycen“ a uzavřen ve speciálních nádržích. Každá z nich v sobě skrývá tolik energie, kolik spotřebuje deset domácností po dva dny.
Samozřejmě, že taková výroba energie je technologicky celkem náročná a její produkce ve velkém by byla asi dost problematická. Ani náklady nejsou bezvýznamné. Norsko je známo především využitím vodní energie a takový způsob produkce energie je mnohem levnější.
Kombinace větru a vodíku sotva bude nahrazovat tradiční způsoby produkce energie. Jsou ovšem místa na světě, kam se skvěle hodí. Jsou to především odlehlejší oblasti či ostrovy, které byly dosud závislé třeba na naftových generátorech. Takový generátor vypustí do ovzduší nemálo škodlivin. Ovšem i norský způsob má své emise. Ty jsou ovšem zcela neškodné? Proč? Protože je tvoří čistý kyslík.
Když fouká málo a když příliš….
Ač si norský ostrov Utsira nemůže stěžovat na nedostatek větru, jsou dny, kdy prostě nezafouká. Může však nastat i opačný problém. Vítr může být tak silný, že turbíny větrných elektráren nejsou sto jej pojmout a prostě se zastaví. „Utsira má dost větru k tomu, aby byla soběstačná, problémem jsou ale takové dny, kdy není větru dost,“ vypráví Halgeir Leza, řídící jednotky pro výrobu vodíku v norské naftařské společnosti StatoilHydro.
Pokud se však vrtule zastaví, 210 obyvatel ostrova nemusí zoufat. Na pomoc jim přijde zmíněná elektrolýza. Celý ostrov je nyní energeticky naprosto soběstačný. Místní lidé si navíc pochvalují, že neznečišťují životní prostředí. A navíc, o Utsiru je nyní zvýšený zájem v médiích, což se projevuje i zvýšenou turistikou a s tím plynoucími zisky pro místní obyvatele. Jak prohlásil starosta Utsiry Jarle Nilsen: „Je to fantastický projekt, který přinesl Utsiře jen samá pozitiva.“ Někteří lidé měli obavy z hlučnosti větrných elektráren, ovšem podle starosty si od spuštění provozu v roce 2004 nikdo na nic nestěžoval.
Proč právě Norové?
Bude ještě trvat několik let, než se tento ekologicky čistý způsob výroby elektrické energie ve světě ujme ve větším měřítku. „Dnes to ještě není komerční projekt, který by generoval zisk. Musíme vyrábět v mnohem větším měřítku, abychom byli schopni konkurence, a to bude trvat ještě dlouho,“ prohlásil Halgeir Oeya.
Celý projekt je ovšem jeden z mnoha dalších krůčků, kterými se může vyřešit už existující krize fosilních paliv. Skandinávie je pionýrem podobných projektů, takže vlastně ani příliš nepřekvapuje, že projekt vznikl právě v Norsku. Ostatně až do roku 2009 bude Norsko poskytovat 1,143 miliardy euro České republice, Estonsku, Kypru, Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Maltě, Polsku, Slovensku, Slovinsku, Portugalsku, Řecku a Španělsku pro programy týkající se ekologie a udržitelného rozvoje. Je vidět, že Norům leží poničené životní prostředí na srdci.
Co zmůže vítr?
O větrné energii se mluví čím dál častěji. Především proto, že vítr patří mezi tzv. obnovitelné zdroje. Větrné elektrárny využívají síly větru k roztočení větrné turbíny v podobě vrtule. K ní je připojen elektrický generátor.
Vítr se využíval i v minulosti, ovšem ne k výrobě elektrické, nýbrž k získání kinetické energie. Typickým příkladem je větrný mlýn, který mlel obilí, větrnými stroji se čerpala voda, lisoval olej, stloukala plsť nebo poháněly pily. Vítr se také používá k pohonu dopravních prostředků, například u plachetnic.
Nárůst využití větrné energie v Evropě (MW)
2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001
1 Německo 22 247 20 622 18 415 16 629 14 609 11 994 8754
2 Španělsko 15 145 11 615 10 028 8263 6203 4825 3337
3 Dánsko 3125 3140 3136 3117 3110 2880 2489
4 Itálie 2726 2123 1718 1255 913 797 690
7 Francie 2454 1567 757 386 239 145 93
5 Velká Británie 2389 1963 1353 888 648 552 474
6 Portugalsko 2150 1716 1022 522 299 194 131
8 Nizozemsko 1746 1560 1219 1 078 912 688 486
9 Rakousko 982 965 819 606 415 139 94
10 Řecko 871 746 573 465 375 276 272
(…)
17 Česká republika 116 50 28 17 9 – –
Utsira je známá nejen větrem
O Utsiře se v poslední době hovoří především v souvislosti s větrnou energií a vodíkem. Ovšem ostrov má i své další zajímavosti. Nachází se zde naleziště z doby kamenné a také nejvyšší maják v Norsku. Jeho výška dosahuje 78,2 metru. Na Utsiře je i jedno z největších hnízdišť ptactva v severní Evropě, ornitologové zde napočítali 317 druhů ptáků. Po spuštění soustavy větrných turbín se řada lidí obávala, že mezi jejich lopatkami najde mnoho opeřenců svou smrt. Podle starosty Utsiry Jarle Nilsena se však tyto obavy nepotvrdily: „Nenalezli jsme ani jediného mrtvého ptáka.“
