Na základně US Army ve Springfieldu ve státě Missouri odzkoušeli vojenští odborníci koncem června 2008 speciální špionážní přístroj. V tamějších vývojových dílnách, patřících armádnímu výzkumnému středisku (Army Research Laboratory – ARL), sestrojili miniaturní létající soustavu mikročipů, která dovede sbírat ty nejtajnější informace v týlu nepřítele. 
Předlohou springfieldským vojenským odborníkům byla divoká včela. Výzkum jejího pohybu trval necelé tři roky. Největším oříškem bylo odlehčení malého, vzduchem se pohybujícího stroje a napodobení specifického hmyzího letu. Celý projekt nazvaný Fly Zero-ONE stál 19,5 milionu dolarů což je v přepočtu 293 milionů korun.
Podívejte se s 21. STOLETÍM na nejnovější projekty, rodící se ve vojenských laboratořích v USA, Francii, Německu a ve Velké Británii.
Koza se poslušně hlásí do služby
Nebudete věřit, ale francouzští specialisté se ve svých vojenských laboratořích zabývají umělou výrobou pavoučího vlákna. „Potřebovali jsme nahradit kevlar, materiál vyvinutý firmou DuPont v roce 1971. Původně sloužil jako náhrada za ocel pro výztuhy pneumatik. Nakonec se ukázalo, že jeho možnosti využití jsou mnohem širší. Dnes se používá všude tam, kde je třeba mimořádně vysoké pevnosti a výjimečné teplotní stability,“ prozradil francouzský armádní specialista Jean-Pierre Mermet z Poitiers na západě centrální Francie. Z kevlaru se vyrábějí např. části letounů a raketoplánů, části brzd a podvozků, vesty chránící proti střelám, boty proti nášlapným minám, převodové řemeny, optické a telekomunikační kabely, ochranné přilby, různé druhy sportovního vybavení a řada dalšího. „Začali jsme zkoumat pavoučí vlákno a jeho vznik. Nakonec jsme skončili kupodivu až u kozího mléka,“ vysvětluje vznik nové technologie Jean-Pierre Mermet.
21. STOLETÍ pátrá
Německý vědec Andreas Bausch z univerzity v Mnichově přišel se spolupracovníky na postup, jak nahradit složitý způsob umělého pěstování pavouků, který je téměř neuskutečnitelný. Co chtějí vědci po pavoucích? Způsob spřádání pavučiny, kterým lze zhotovit super lehkou tkaninu, která je perspektivním materiálem. Němci použili pavoučí proteiny ADF3 a ADF4, které aplikovali do mléka geneticky upravených koz. Pavoučí vlákno je bílkovina a za její syntézu odpovídá jediný gen. Lze ho přenést například kozám. Potřebná bílkovina se bude poté vylučovat v mléce. Pomocí složité technologie je možné získat velmi pevné vlákno, které předčí i zmíněný kevlar.
Maskování, maskování, maskování…
„Špatně maskovaný voják je mrtvý voják,“ prohlásil americký generál Countney Hodges po slavné bitvě v Ardenách (1944–45). Vojenští badatelé z US Army, pracující ve výzkumných laboratořích v Akronu v Ohiu, před nedávnem objevili speciální látku, z níž se šijí uniformy pro pěšáky. Jednoduchým ovládáním její vlákna mění barvu podle okolností a přírodních podmínek. Neviditelná pěchota se může několik minut nepozorovaně plížit ve sněhu, poté projít lesem či pískem. Na stejně maskovaném člunu může v patřičném odstínu modré až šedé přeplout jezero či velkou řeku. „Zatím máme program 27 prostředí, jejichž barvu naše biotechnologicky získaná tkanina umí napodobit,“ naznačil Malcom Stanley z akronských laboratoří.
21. STOLETÍ pátrá
Ve vojenské výstroji lze narazit i na sadu maskovacích krémů na obličej. Inspirace u zabarvení tygra a jiných šelem je víc než zřejmá. Podobně jako chtějí hokejoví brankáři NHL svými strašidelnými maskami zastrašit protivníka, i vojáci při útoku používají psychologicky zastrašujících maleb na obličeji. Na tzv. ponča, podobná pláštěnkám, lze nanést jakýkoliv zvířecí motiv. Navíc díky ochrannému tepelnému štítu neodhalí nepřítel ozbrojence ani v infračervené oblasti spektra. Dnes se pracuje i s pachy živočichů, které mají zmást téměř dokonalé smyslové detektory, pracující se syntetickými spektry vůní a pachů.
Snese i ránu padajícím stromem
Spojení jednotlivých dílů ochranné schránky želvy jsou mírně pružná, podobně jako lebeční kost u novorozence (fontanela). Klasickou želvu – shluk pěšáků chráněný svrchu štíty – používali s úspěchem římští vojáci při zdolávání opevnění. Štíty je chránily při útoku shora. Britská armáda nyní zkouší speciální ochranou střechu pro terénní vozidla. Je vyrobena z odolného plastu a podobně jako krunýř chrání posádku při průjezdu složitým terénem. Nedávné zkoušky pořádané univerzitou v anglickém Birminghamu prokázaly, že tuto ochranou technologii lze použít i ve vodě. Ve spojení s laserovým pláštěm dovede vozidlo či podmořské plavidlo nejen odrazit útok protivníka, ale vydrží i nárazy nepředvídatelných překážek. „Zkoušeli jsme srážku lodi v rychlosti 75 kilometrů za hodinu s 500 kilogramovou imitací ryby a pro krunýř test dopadl výtečně. Pracujeme na dalším zdokonalení, zejména na použití u výsadkového vojska a letectva,“ prohlásil Hower Black z birminghamské Národní vojenské laboratoře.
21. STOLETÍ pátrá
Letecký výzkum ve Spojených státech pracuje na projektu Barbastelle (netopýr černý). V halách ve Fort Collins (Colorado) inženýři podrobně studují let tohoto savce a snaží se převést jeho schopnosti orientovat se ve tmě do laboratorních podmínek. Výsledkem má být letoun pro tříčlennou posádku, který bude prakticky nepolapitelný. „Ve výbavě může mít variabilní útočné systémy, jako je laserový kanon či ultrazvuková vzdušná torpéda čtvrté generace,“ prozradil nedávno Frederic Hilton, jeden z výzkumníků v americkém Fort Collins. „Mám pocit, že si představitelé americké armády dělají z laické veřejnosti legraci. V životě jsem neslyšel pojmy vzdušné torpédo a podobně. Připadá mi to jako z jejich sci-fi filmů,“ kontroval těmto informacím v deníku Le Monde francouzský letecký inženýr Paul Vestaine.
Zvířecí zaměstnanci
Delfíni skákaví slouží u námořnictva nepřetržitě až 10 let.
O zvířata je dobře postaráno. Dostávají vitaminy, vybrané mořské pochoutky (kalamáry a nejchutnější sledě na světě).
Mají pravidelné týdenní lékařské prohlídky, ploutve jim potírají zinkem, aby netrpěly na slunci.
Co všechno kopírují vojáci
Četné manévry pozemních jednotek mají podobné uspořádání, jako je tomu v mravenčí říši (pochod v řadě, paprskovitý útok, přenášení předmětů, výzkumná činnost).
Základny moderních leteckých sil přejímají téměř identickou strukturu z hnízd sršní, včel či vos. Stejně dokonalá začínají být i letadla.
Pro sestrojení bojového vznášedla posloužil způsob pohybu potápky.
Útočná komanda kopírují strategii lovu vlků (pozice vlka A, B a C ve smečce a jejich podřízenost i samostatné velení).
