Na Michiganské univerzitě v USA se zabývali výzkumem vztahů mezi manželi a došli k výsledku, že pořádná domácí hádka je také pro něco dobrá. „V manželských neshodách připomínají partneři kotle naplněné horkou párou. A ta musí někudy ven. Pokud je zadržována , má na lidský organismus řadu neblahých vlivů, zejména psychických,“ říká profesor Michiganské univerzity Ernest Harburg. Pokud dojde k onomu  prudkém výbuchu musí pak nutně následovat usmiřování a to je právě balzám na duši.
Ne každý má ovšem tuto schopnost. „Klíčovou otázkou je, když už ke konfliktu dojde, jak jej vyřešit,“ ptá se Harburg. Výzkum ukázal, že výbuch hněvu může být skutečně zdravý. Studium mezních situací například odhalilo, že ve chvílích velkého rozčilení někteří lidé inklinují k lepším rozhodnutím. Možná právě proto, že tyto emoce nutí mozek k tomu, aby ignoroval nepodstatné podněty a soustředil se na jádro problému.
Aktuální výzkum určil kombinaci faktorů, které v souhrnu způsobují vyšší úmrtnost u párů, které nedokáží popustit uzdu svému hněvu. Tyto faktory zahrnují vzájemné potlačování zlosti, citově chudou komunikaci a dlouhodobé neřešení problémů se zdravotními důsledky. Výzkum byl asi pěkně komplikovaný a probíhal celých 17 let. Harburg a jeho kolegové studovali 192 manželských párů ve věku od 35 do 69 let. Přitom se soustředili na bezdůvodné agresivní chování či slovní napadání druhé osoby, která to pak považovala za značně nefér. Harburg rozdělil účastníky výzkumu do čtyř skupin. V první oba partneři pouštěli uzdu svému hněvu naplno, ve druhé skupině řádila manželka jako fúrie, ve třetí skupině byl tím vzteklým manžel a ve čtvrté skupině oba svůj hněv potlačovali. Během doby výzkumu ze skupiny potlačovatelů hněvu zemřelo 25 % účastníků, zatímco z ostatních skupin pouhých 12 %. Přitom výzkumný tým vzal v potaz i další zdravotní faktory účastníků, jako věk, kouření, nadváhu, krevní tlak a podobně. Studie tedy upozorňuje na to, že zadržované emoce mohou způsobit vážné zdravotní komplikace a uzavření introverti, dusící svůj vztek se dožívají kratšího věku. Autor: Pavel Přeučil