Jednobuněčné organismy, které u nás známe jako hlenky, vykazují známky učení a docela dobrou paměť. S hlenkou Physarum polycephalum si hráli japonští vědci z univerzity v Sapporu.

Vystavovali ji sérii závanů horkého vzduchu v pravidelných intervalech.

Sliz se pomalu učil a kupodivu očekával už dopředu další vlnu. Pozoruhodné bylo i to, že tato vzpomínka zůstávala v oné slizové formě zachována po dobu několika hodin, dokonce i když závany skončily!

Jednotlivá další vlna teplého vzduchu po delší době spustila reakce slizu ve stejném rytmu jako předtím. „Narazili jsme tady na samotné počátky primitivní inteligence,“ říká Tošijuki Nakagaki z univerzity v Sapporu.

Slizovitý organismus, zkoumaný japonským týmem by mohl být ztěží chytrým a bystrým žákem. Dokáže se totiž pohybovat při pokojové teplotě rychlostí asi jeden centimetr za hodinu, přičemž tato rychlost se mění v závislosti na vlhkosti prostředí.

Pokud se okolní vzduch stane sušším, svůj pohyb zpomalí. Tuto vlastnost využil Nakagakiho tým při stimulaci učení. Tým výzkumníků zjistil, že když hlenka zažila třikrát fázi závanu suchého vzduchu v přesně daných časových intervalech, očekávala i čtvrtou akci a zpomalila předem svůj pohyb i když k žádné akci pak nedošlo.

Že by tato primitivní forma uměla tak přesně odhadnout čas? Vědci pak zkoušeli prodlužovat časové intervaly mezi suchem a vlhkem. Nejdříve na hodinu, pak dokonce až na tři hodiny. A ejhle! Chytrý sliz si to pamatoval stále.

Když měla přijít po třech hodinách zase chvíle sucha, téměř se zastavil v pohybu. A jak to vše vědci vysvětlují? I ty jednobuněčné hlenky mají prý jako všechny živé organismy zabudované biochemické oscilátory, které lze připodobnit k lidským biologickým rytmům.

Tyto oscilátory mohou vytvořit určité vzory, jako odpovědi na periodicky se opakující stresové situace a pomáhají organismu koordinovat jeho pohyby. Ale jak vysvětlit další podivnost? Hlenky se totiž dokáží orientovat i v bludišti a zapamatovat si cestu ven!

Autor: Pavel Přeučil