Na celém světě zaznamenali včelaři zvýšený počet případů „včelí dezerce“, při které dělnice zmizí z úlu a včelstvo zaniká. Ve Spojených státech se s tímto problémem potýkají včelaři ve dvaadvaceti státech včetně Havaje.
Někteří přišli prakticky o všechna včelstva. Podobné problémy, i když v menším rozsahu a s poněkud jinými příznaky, hlásí i evropští chovatelé včel od Španělska po Skandinávii. Fenoménu se dostalo označení CCD z anglického „colony collapse disease“ čili „nemoc zkolabovaných včelstev“. Nikdo však netušil, co se vlastně děje.
Kruté jaro 2007
Časné jarní ztráty na včelstvech jsou celkem obvyklé a včelaře nepřekvapí, pokud nepřesáhnou rozumnou mez. Amerického včelaře nezaskočí, když přijde přes zimu o desetinu včelstev. Kolapsy včelstev během zimy 2006/2007 ale byly v mnoha směrech neobvyklé. Z úlú se záhadně ztrácely dospělé včelí dělnice. Těla uhynulých včel se nenašla ani v úlech ani v jejich okolí. V plástech však zůstaly zásoby i včelí plod a úl neopustila matka. Vše vypadá, jako kdyby dělnice masově a velmi rychle uhynuly mimo úl. Záhadně se při této příležitosti chovají i dva včelí parazité z řad hmyzu. Motýl zavíječ voskový a z Afriky zavlečený brouk leskňáček úlový obvykle napadají mrtvé včelí kolonie a loupí v nich. Včelstva, která zanikla na CCD, ale nechávají jak brouci tak i motýli bez povšimnutí. Proč, to nikdo neví.
Včely jsou nenahraditelné
Ve Spojených státech, které jsou centrem výskytu CCD, vyvolalo mizení včel velké obavy. Není divu. Včely mají pro národní hospodářství klíčový význam a jsou v mnoha směrech nenahraditelné. V USA je vyčíslen roční přínos chovu včel na 14,6 miliardy dolarů. Včely sehrávají nezastupitelnou roli v opylení 95 druhů ovoce a zeleniny. Výhled do budoucna není růžový. Populace divoce žijících hmyzích opylovačů se již delší dobu nacházejí v kritické situaci. Také chov včel prošel v USA velkou krizí. V roce 1940 se chovalo v USA asi 5 milionů včelstev. V roce 1989 klesl jejich počet na 2 miliony. V té době začal devastovat americký chov včel cizopasný roztoč kleštík včelí (Varroa destructor). Varroáza prakticky zlikvidovala divoce žijící kolonie včely medonosné, na nichž záviselo opylení mnoha druhů zeleniny. Řada pěstitelů je proto dnes nucena najímat včelstva k opylení svých porostů. To včelám paradoxně pomohlo, protože se začal vyplácet jejich chov ve velkém. Pronajímání včelstev se stalo celkem výnosným oborem podnikání. Za posledních pětadvacet let stouply stavy včelstev v USA na 2,5 milionu. CCD ale může tento pomalý pozitivní trend rychle zvrátit.
„Je to, jako když se stanete svědky toho, jak se v reálném životě odehrává scénář scifi filmu,“ řekla americká entomoložka Mary Berenbaumová z University of Illinois.
„Možná se blížíme okamžiku, kdy nebude dost včel,“ obává se Danny Weaver, který se zabývá chovem včelích matek ve společnosti B. Weaver Apiaries v texaské Navasotě.
Slepé uličky
O příčinách CCD se vyrojila celá řada teorií. Některé byly celkem seriózní, jiné byly odvážné až fantaskní. Podle některých teorií vlastně ani o žádnou chorobu nejde. Jádro pudla tkví v tom, že včelstva jsou vnímavější ke stresu a nepříznivým vlivům, protože se dramaticky zúžila jejich genetická různorodost. Zjednodušeně by se dalo říci, že včely pomalu ale jistě zdegenerovaly.
Včelí dělnice vládnou mnoha obrannými mechanismy. Mají to zapotřebí. Žijí v početných společenstvech, kterými se můžou snadno šířit choroby i cizopasníci. Této hrozbě vzdorují včely především dobrou organizací a účelným chováním celého společenstva. Rozvoji infekcí se brání pestrou škálou „hygienických návyků“. Některé dělnice například hledají v plástech buňky v poškozeným plodem a ten pak z úlu odstraní.
Orgie vysoko nad zemí
Pro účinné obranné chování je nesmírně důležitá genetická pestrost dělnic. Díky ní dokážou včely zareagovat na nejrůznější situace. Pokud jsou všechny dělnice geneticky totožné, poradí si skvěle jen v někdy. Proti mnoha hrozbám je však „jednobarevné“ včelstvo bezbranné, protože žádná z dělnic nemá dědičné vlohy pro jejich odvrácení.
Za normálních okolností je genetická různorodost dělnic ve včelstvu zajištěna pářením nastávající včelí královny během svatebního letu. Včely pořádají vysoko nad zemí „letecké sexuální orgie“. Budoucí královna se v letu opakovaně páří a odnáší si v těle sperma deseti až třiceti trubců. Dělnice ve včelstvu tak mají sice jednu a tu samou matku ale mnoho různých otců.
Vpád cizopasného roztoče kleštila včelího drasticky zredukoval populace divoce žijících včel medonosných a tím se zároveň snížil počet trubců, kteří se účastní páření při svatebním letu matek. Matka má mnohem větší naději, že se spáří s trubci, kteří jsou jí blízce příbuzní. To vede k redukci genetické variability včel. Geneticky „jednobarevná“ včelstva jsou výrazně zranitelnější.
Virový import z Austrálie
Pátrání po příčinách CCD rozhodně netrpělo nedostatkem hypotéz a teorií. Vědci podezírali nové typy postřiků, neznámé i známé včelí choroby. V podezření se ocitly dokonce i sítě mobilních telefonů, jejichž záření mělo narušovat orientační smysl včel. Ve skutečnosti však badatelé přešlapovali na místě. Nyní se zdá, že záhadu CCD konečně rozlouskli.
Tým Jeffreyho Pettise z Bee Research Laboratory při americkém ministerstvu zemědělství došel k závěru, že se záhadná včelí choroba dostala do USA s australskými včelami. Do USA byly v poslední době importovány včely z nejmenšího kontinentu, protože je netrápí parazitický roztoč kleštík včelí. Nejnovější výzkumy naznačují, že s australskými včelami byl do USA dovezen i virus označovaný zkratkou IAPV. Ta vznikla z anglického názvu Israeli acute paralysis virus (česky izraelský virus akutního ochrnutí). Jak naznačuje název, byl virus poprvé objeven u včel v Izraeli. Došlo k tomu v roce 2004.
Jeffrey Pettis provedl genetické analýzy včel z včelstev postižených CCD a srovnal je s daty z kompletně přečteného včelího genomu. Ze srovnání vypadla „nadbytečná sekvence“, kterou nemocné včely mají a zdravé ji postrádají. Tato sekvence patří viru IAPV. Ze třiceti nemocných včelstev měly virus všechny. Z 21 zdravých včelstev mělo virus jediné – a to by zřejmě onemocnělo později.
Australské včely nakažené virem jsou kupodivu zdravé a CCD se u nich neprojevuje. Snad je to tím, že americké včely trpí masovou nákazou cizopasným roztočem Varroa destructor a to oslabuje jejich imunitní systém. Australské včely roztočem nakažené nejsou, a tak mohou viru snáze vzdorovat. Navíc se americký virus IAPV svou dědičnou informací poněkud liší od původního izraelského viru a je možné, že je pro včely podstatně nebezpečnější.
Američané zvažují zákaz importu včel z Austrálie. To ale stačit nebude. Virus IAPV se dostává do USA i jinak. Byl odhalen například v mateří kašičce importované z Číny.
Podle předního amerického odborníka na chov včel Grega Hunta z Purdue University ve West Lafayette začnou Američané zřejmě šlechtit své včely na odolnost proti viru IAPV. Nejsnáze by toho šlo podle Hunta dosáhnout cíleným zásahem genových inženýrů do dědičné informace včel.
Když mizí včely…
Masové vymírání včelstev má překvapivě dlouhou historii. Z Irska jsou známy hodnověrné zprávy o „velkém vymírání včel“ z let 950, 992 a 1443. Článek ve včelařském časopise z roku 1897 popisuje kolaps na první pohled zcela zdravého včelstva během jediného týdne. Případ nápadně připomíná dnes hrozící včelí chorobu CCD tím, že na konci kolapsu zůstal v úlu jen plod a matka. V roce 1906 přišli včelaři na britském ostrově Wight kompletně o všechna včelstva. V roce 1903 uhynulo v údolí Cache v americkém státě Utah celkem 2000 včelstev. Dobové zprávy hovoří o „chorobě zmizení“, jež následovala po „kruté zimě a studeném jaru“. Podobné události se vyskytly i v 60. a 70. letech minulého století. Zprávy o mizení včelstev jsou i podstatně čerstvějšího data. V roce 1995 přišli včelaři v Pennsylvanii o 53% všech včelstev. V roce 2004 nastaly vážné problémy se včelstvy v Kalifornii. To vše naznačuje, že CCD nemusí být takovou „novinkou“, jak se zdá.
Včelí choroby
K nejvážnějším chorobám včel patří včelí mor vyvolávaný bakteriemi Mellisococcus pluton a Paenibacillus larvae. V tomto případě nezbývá než včely a všechno zařízení a nástroje pro jejich chov spálit, aby se zabránilo dalšímu šíření choroby.
Roztoč kleštík včelí (Varroa destructor) napadá jak plod tak i dospělé včely. Dalším cizopasným roztočem napadajícím včely je roztočík včelí (Acarapis woodi). Ten napadá dospělé včely a žije v jejich vzdušnicích.
Závažná je i nákaza parazitickým prvokem hmyzomorkou včelí (Nosema apis), který žije ve střevu včel. V poslední době dělá včelařům starosti hmyzomorka druhu Nosema cerana, který pochází z Asie, kde cizopasí na včele indické (Apis cerana). Tento druh cizopasného prvoka byl zavlečen do evropských chovů včely medonosné a rozšířil se i do chovů včel v Americe.
Nevinné genetické modifikace
Velká diskuse vypukla souvislosti s CCD o možném vlivu geneticky modifikovaných plodin. Do centra zájmu odborníků se dostaly především tzv. Bt-plodiny, které mají do dědičné informace uměle vnesen gen z půdní bakterie Bacillus thuringiensis a jsou odolné k vybrané skupině hmyzích škůdců. Bt-rostliny produkují bílkovinu, která se po štěpení v trávicím traktu škůdce váže na specifické vazebné molekuly (tzv. receptory) a vyvolá poškození střevní stěny. Když se hmyz začne krmit na Bt-plodině, pozře i bílkovinu, z které si sám vyrobí jed a otráví se. Daný typ toxinu zabírá jen na hmyz s určitým typem receptorů. Bez vazby na tuto molekulu je neúčinný.
Ve Spojených státech se pěstuje ve velkém geneticky modifikovaná kukuřice, bavlník, řepka a sója. Účinek Bt-plodin, jejich pylu a nektaru na včely byl mnohokrát důkladně testován. Nikdy se neukázalo, že by včelám škodily. Bt-toxiny jsou cíleny na jiné skupiny hmyzu, např. na motýly nebo brouky, a nikoli na blanokřídlý hmyz, k němuž náleží včely. Včely nemají v buňkách střevní sliznice receptory, které by dovolily vazbu toxinů z těchto plodin. Souvislost CCD s pěstováním geneticky modifikovaných zemědělských plodin zpochybňuje i fakt, že americké státy jako Illinois, kde jsou pěstovány geneticky modifikované plodiny na velkých plochách, zatím nemají s CCD u včel žádné problémy.
