Málokterá debata vzbuzuje tak bouřlivé emoce, jako ta, která se týká globálních změn klimatu. Zapojují se do ní politici, ekonomové, vědci, lidé informovaní i neinformovaní. Do diskuze nyní přispěl i známý americký ekolog Jesse Ausubel z Rockefellerovy univerzity. A řadě jeho kolegů se asi jeho příspěvek líbit nebude, Ausubel totiž značně pochybuje o správnosti orientace na tzv. obnovitelné zdroje.
Zastánce solární, větrné energie, či energie z biomasy asi názory Jesseho Ausubela nepotěší. Tyto alternativní zdroje totiž podle Ausubela přírodě škodí. A čím americký vědec argumentuje? Třeba tím, že při produkci a provozu obnovitelných zdrojů se spotřebovává ohromné množství energie. Tyto zdroje zároveň vyžadují velké zásahy do přírody a ukrajují si z ní extrémně velké plochy. Je pravdou, že solární elektrárny dokáží zabrat plochu o rozloze několika fotbalových hřišť. Ausubel si vůbec nebral servítky a obnovitelné zdroje nazval „paliva z butiku“ a „falešné modly“. „Vypadají zajímavě a atraktivně, když je jich málo. Jakmile je ale začneme produkovat ve velkém měřítku, důsledky budou jak z hororu,“ dodal. Ovšem, vědec jen nekritizuje, nýbrž nabízí i řešení: jádro.
Co je zločin?
Jesse Ausubel si při hodnocení jednotlivých zdrojů pomohl jednoduchou matematikou. Spočítal si, kolik který zdroj potřebuje na výrobu určitého množství energie prostoru. Výsledek? Úplně nejhorší ze všech je biomasa. „Zvýšené využívání paliva z biomasy v jakékoliv formě je zločin,“ uvádí Ausubel. „Každý automobil by potřeboval pastvinu o výměře jednoho až dvou hektarů.“
O něco lépe je na tom vodní energie, ale i její náročnost na prostor je vysoká. Jako příklad posloužilo Ausubelovi potenciální zaplavení kanadské provincie Ontario. Ta má rozlohu 900 000 kilometrů čtverečních, vešlo by se tedy do ní jedenáct Českých republik. Kdyby se celé Ontario přeměnilo v jednu ohromnou přehradu, ani tak by ani nepokrylo produkci energie ze všech kanadských jaderných elektráren. V praxi to znamená, že jeden čtvereční kilometr zaplavené země by dodal energii pouhým dvanácti lidem.
Texas pokrytý větrníky
Velké emoce vzbuzuje výroba elektřiny pomocí větrných elektráren. Část lidí obhajuje jejich šetrnost k okolnímu prostředí, část je kritizuje kvůli tomu, že dělají hluk a hyzdí přírodní scenérie. Ausubel tvrdí, že energie získaná ze vzdušných proudů je na tom prostorově lépe, než energie z biomasy nebo z vody, ale i tak je dost náročná. Kdyby se americká vláda rozhodla, že napříště bude využívat pouze větrnou energii, musela by větrnými elektrárnami naplnit celý Texas a ještě spoléhat na to, že bude stále foukat. Vzhledem k popularitě Texasanů ve zbytku Spojených států by se však možná Američané této myšlence nebránili….
Naopak jádro je prostorově náročné nejméně a to i tehdy, pokud se připočte i těžba uranu a skladování jaderného odpadu. Ausubel tvrdí, že veškeré reaktory, které jsou a budou v provozu mezi lety 2000 až 2500 by se vešly na území o rozloze 250 kilometrů čtverečních. Pro představu, tolik by zabrala i solární elektrárna, která by byla schopna vyvinout výkon rovnající se jednomu reaktoru atomové elektrárny Temelín….
„Všechny obnovitelné zdroje jsou vůči přírodě extrémně invazní. Obnovitelné zdroje sice možná jsou obnovitelné, nejsou ale zelené. Jestliže chceme minimalizovat nové struktury a znásilňování přírody, je nejlepší volbou jaderná energie. Jádro je zelené,“ uzavírá Ausubel.
Spor na obzoru
Jesse Ausubel si je dobře vědom, že jeho myšlenky mezi některými ekology rozhodně kladnou odezvu nenajdou. Sám sebe označil za kacíře, ale vzápětí dodal: „Můj postoj sdílí tzv. tichá většina vědců. Myslím, že říkám to, co mnozí mí kolegové vědí, ale pro ně vyjít s podobnými názory na veřejnost je tabu.“
Ovšem, ne každý sdílí Ausubelovy názory. John Turner z americké Národní laboratoře pro obnovitelnou energii prohlásil, že Ausubel je demagog, se kterým nemá cenu se vůbec o něčem bavit. Zároveň připomněl, že solární články není vůbec nutné nechávat ve volné přírodě, když se jimi dají osázet třeba střechy domů.
Budoucnost je v jádře
Avšak Ausubelovy myšlenky našly i své zastánce. Jedním z nich je David Keith z univerzity v kanadském Calgary. „Mám dojem, že tento argument je zásadní a správný, a je to něco, s čím si ekologická komunita ještě hlavu moc neláme. Neznám scénář, v němž by nedošlo k ekologickému holokaustu, pokud bychom spoléhali na biomasu z více než třetiny světové energetické produkce,“ prohlásil Keith.
Ostatně, v USA se k jaderné energii přiklání stále víc ekologů. Technologie jsou bezpečnější a už není nutné stavět taková monstra, jaká stojí třeba v Temelíně nebo v Dukovanech. K jaderné energii se přihlásil i jeden z nejznámějších světových ekologů James Lovelock. I některé evropské země v současnosti budují nové elektrárny tohoto typu, například Rumunsko nebo Finsko. Zdá se tedy, že odpůrcům jaderné energie přibude spousta práce.
ANO
Michal Sekowski
ekonom, Praha
Domnívám se, že v diskuzích o jádru a tzv. obnovitelných zdrojích se částečně zapomíná na to, že jaderná energie přišla jako náhrada za energii vyráběnou zejména tepelnými elektrárnami. V porovnání s nimi je výroba jaderná energie pro přírodu nesrovnatelně čistší (zvlášť bude-li se nadále úspěšně řešit otázka jaderného odpadu) a překvapuje mě, že ekologické iniciativy bojují tolik proti jádru, ale tepelné elektrárny si kouří poklidně dále a zastaví je obvykle jen to, že se vyčerpají jejich blízké zdroje – tedy uhelné pánve. Ať se to politikům, ekologům, těm či oněm zájmovým skupinám líbí nebo ne, z opravdu dlouhodobého hlediska – tedy z takového, které by nás jako lidstvo mělo zajímat především, ekologie a ekonomie nikdy nejdou proti sobě. Naopak, co je výhodné z ekonomického pohledu je výhodné i pro přírodu a ekologii a co je výhodné pro ekologii, to se nám vždy vrátí také zpět do světové i lokální ekonomiky.
NE
Jan Řehák
ekolog, Philadelphia, USA
Jesse Ausubel má možná v něčem pravdu, přesto bych na obnovitelné zdroje nerad zanevřel. Například technologie solárních článků se vyvíjí a je možné, že ve středním časovém horizontu nebude ke stavbě solárních elektráren potřeba tolik místa jako dnes. O potenciálech jaderné energie bylo řečeno mnoho. Lidstvo by mělo mít stále na paměti 26. duben 1986, kdy v atomové elektrárně v Černobylu došlo k tragické havárii. I když se technologie samozřejmě zdokonalily, lidský faktor je nevypočitatelný. A navíc je zde nevyřešená otázka jaderného odpadu, za který nám naši potomci asi nepoděkují. Jaderným elektrárnám tedy ano, ale s výrazně vztyčených varovným prstem.
Za co nám však poděkují ještě méně, bude celkový stav planety, který jim přenecháme. Lidstvo se na tváři Země podepsalo výrazně a ne zrovna v pozitivním smyslu. Jsem přesvědčen, že k částečné nápravě daného stavu mohou sloužit i obnovitelné zdroje.
Proč se mění klima?
• O tom, že k celosvětovým proměnám klimatu dochází, není podle odborníků již pochyb. Důkazem jsou ve světovém měřítku zjištěné zvýšené průměrné teploty vzduchu a oceánů, rozsáhlé tání sněhu a ledu a vyšší průměrná hladina světových oceánů. Od období 1850-1899 do let 2001-2005 se teploty zvýšily v průměru o 0,76 stupně Celsia.
• Během příštích dvaceti let teplota stoupne o dalších 0,4 stupně.
• Oxid uhličitý (CO2) je skleníkový plyn. Pokud dochází ke zvyšování jeho obsahu v atmosféře, stoupá tendence k celosvětovému oteplování.
• Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře se zvýšila od poloviny 18. století ze zhruba 280 částic CO2 v milionech částic atmosféry (ppm) na 379 ppm v roce 2005. Jen za posledních deset let byl nárůst této veličiny vyšší než v období 1960 až 2005.
• Globální zvýšení průměrných teplot od poloviny 20. století je velmi pravděpodobně způsobeno zvýšenou koncentrací skleníkových plynů v důsledku činnosti člověka, informuje o tom letošní zpráva Mezivládního panelu pro změny klimatu, čerstvého držitele Nobelovy ceny za mír.
• Až 30 procent živočišných a rostlinných druhů bude při nárůstu průměrných teplot o 1,5 až 2,5 stupně vystavena vysokému riziku vyhynutí.
• Udržení emisí skleníkových plynů na současné úrovni vyjde pěkně draho. OSN odhaduje, že po celém světě by bylo ke splnění tohoto cíle nutno investovat 150 miliard eur (asi 4,15 bilionu Kč, což jsou čtyři roční rozpočty České republiky).
Země s nejvyšším počtem jaderných reaktorů:
1. USA (103)
2. Francie (59)
3. Japonsko (55).
4. Rusko (31)
5. Velká Británie (23)
6. Jižní Korea (20)
7. Kanada (18)
8. Německo (17)
9. Indie (16)
10. Ukrajina (15)
